ZLÍN - Dvě nová mláďata jihoamerických opiček kotulů mohou tento víkend obdivovat návštěvníci zlínské zoologické zahrady v Lešné. Agenturu Mediafax o tom informovala její mluvčí Romana Bujáčková. Na svět přišla mláďata na konci května a čas nyní tráví především na zádech svých maminek. Sami chodit začnou nejdřív za měsíc. Domovinou kotulů veverovitých je severní část Jižní Ameriky. Tyto malé opičky na sebe upozorní výraznou bílou maskou v obličeji, velkými boltci téměř lidského tvaru a dlouhým hustě osrstěným ocasem. Největší anatomickou zvláštností kotula je však jeho mozek. V poměru k tělesné hmotnosti je ve srovnání s člověkem zhruba dvakrát větší. Neznamená to však, že kotulové disponují vysokou inteligencí. Nejvyvinutější jsou totiž ty části mozku, které odpovídají za koordinaci pohybu. Proto jsou kotulové neuvěřitelně pohybliví a obratní a svými akrobatickými výkony v korunách stromů překvapí návštěvníky každé zoo. Žádný jiný druh jihoamerických druh nevytváří tak velké tlupy jako právě kotulové. Ve volně přírodě může příležitostně společně žít až dvě stě jedinců. Ve skupině však panuje přísný hodnostní žebříček. Na jejich jídelníčku najdeme nejrůznější hmyz, rádi si pochutnají i na zralém ovoci, semenech, květech nebo listí. \"Ve zlínské zoo je krmíme čtyřikrát denně. Základ tvoří nejrůznější ovoce, většinou banány, melouny, hrozny, meruňky, švestky, broskve a jablka a také zelenina, nejoblíbenější je ta červeně zabarvená,\" uvedla Bujáčková s tím, že největší pochoutkou kotulů jsou velké larvy brouků. Samice rodí po březosti trvající pět měsíců jediné mládě. To se ihned po porodu vyšplhá na matčinu hruď, kde se pevně drží její srsti. Jakmile trochu povyroste, přesune se na hřbet. I v době, kdy je malý kotul již naprosto samostatný, je mámin hřbet vždy bezpečným útočištěm. Kotulové dospívají až ve třech letech. V zajetí se mohou se dožít kolem 20 let. Zlínské zoologické zahradě se povedlo od roku 1999 úspěšně odchovat celkem 35 kotulů.