VALAŠSKÉ KLOBOUKY - Městské muzeum Valašské Klobouky a Muzejní společnost ve Valašských Kloboukách vydávají v těchto dnech jubilejní desáté Vlastivědné kapitoly z Valašskokloboucka. Agentuře Mediafax to řekla mluvčí valašskokloboucké radnice Lenka Zvonková. Sborník nabídne například rozsáhlý příspěvek o klobouckých rodácích, kteří při své kněžské službě založili nadace na podporu dalších studentů ze svého rodného města, ale třeba také pokračování studie o samosprávě obce Jestřabí v období první republiky. \"Vzácnou sondou pak bude pohled na pravěk na Pulčínských skalách nebo vzpomínání na klobouckou etapu malíře Františka Líbala,\" konstatovala Zvonková. Ke stěžejním příspěvkům patří text o dvou rodácích z Valašských Klobouk, Janu Františku Šoltýsovi a Tobiáši Fuskovi, kteří přestože pocházeli z chudých poměrů, vystudovali na kněze. \"Při svém kněžském působení pak založili studentské nadace ve prospěch dalších klobouckých studentů,\" poznamenal Petr Odehnal z městského muzea. Díky podpoře kněží pak mohli ročně studovat další následovníci, především z jejich rodin. \"To však nebyla jediná zásluha. Tobiáš Fusek se zapsal do dějin Valašských Klobouk i tím, že v roce 1747 nechal na náměstí postavit známou sochu Jana Nepomuckého,\" doplnil Odehnal. Druhým velkým textem sborníku je studie Petra Fojtíka, v níž se věnuje samosprávě Jestřabí v letech 1918 - 1938. Vychází přitom ze své diplomové práce a zpřístupňuje také pečlivě zpracované informace získané z dobových dokumentů a starších studií. \"Do pravěku na Pulčinách zase čtenáře zavede příspěvek někdejšího archeologa vsetínského muzea Ladislava Štěpánka. Mladší dobu bronzovou v něm ilustruje také fotografiemi a kresebnou dokumentací skutečných nálezů,\" uvedl Odehnal. Valašskokloboucký autor Zdeněk Mikeska píše o malíři Františku Líbalovi. Zmiňuje jeho tvorbu a časté návštěvy zdejšího kraje, který si velmi oblíbil. Hlavně o prázdninách sem jezdil za svým bratem Aloisem, který v Kloboukách působil jako advokát. Zajímavostí je, že to byl právě Alois Líbal, kdo si v polovině 30. let koupil známou Brattmanovu vilu, a od té doby se jí také začalo říkat Líbalova vila. Sborník obsahuje rovněž reprodukce malířových děl, které na Valašsku tvořil. Závěr Vlastivědných kapitol patří literární pohádce z roku 1929, kterou etnograf zaznamenal podle vyprávění lačnovského rodáka Josefa Stoklasy.