A u lidí to máte stejné. Víte, kdo by mohl vyprávět. Fotbalista Milan Baroš. Je z Vigantic, ze Vsetínska, z našeho kraje. Vždycky, když přijede domů, nezapomene pozdravit na tréninku místní fotbalové benjamínky, však tu taky stejně jako oni ten černovlasý klučina, co s míčem i spával, v roce 1987 začínal. Teď se na něj spustila taková lavina kritiky, že kocour nestačí zírat. Ono předpokládat, že si sám voják v poli na hrotu útoku poradí s pány beky z Realu a Barcelony, to by mohl snad jen notorický snílek. Pak ho vypískali… Možná by si hvízdači měli uvědomit, že tenhle kluk hrál za republiku na olympiádě v Sydney, že v roce 2000 byl druhý na mistrovství Evropy jedenadvacítek a o dva roky později s týmem trenéra Beránka malé Euro vyhrál. Anebo,  že o dva roky později byl nejlepším střelcem EURA, získal bronz a že za rok na to vyhrál Ligu mistrů…. A že je druhým nejlepším střelcem československé a české fotbalové nějak bohaté historie. Kdo tohle z těch pískačů na Letné dokázal, alespoň desetinu, setinu…?

Teď je módní Baroše zatracovat. Tak mu s přimhouřením kocouřích očí moc přeju, aby svým kritikům ještě ukázal. A k 30. narozeninám mu 28. října přeju hodně gólů, zdraví a postup na další Euro. A taky jsem rád, že mu v rodných Viganticích založili VOMB. Tedy mírně recesní a mírně vážný Výbor na obranu Milana Baroše.