O fotbalové relativitě

Hubert Leč 4. 10. 2011 | Zdroj: Hubert Leč

Jak je to relativní. Po třech kolech, třech porážkách a mimo jiné nešťastném vlastním gólu v nastavení je zatracoval skoro každý. A teď je titíž lidé po sérii čtyř výher a dvou remíz v řadě vynášejí do nebe a velebí nejdelší šňůru ligové neporazitelnosti. Řeč je o fotbalovém Slovácku, které už vyšplhalo v tabulce Gambrinus logy do její první poloviny a druhé pražské Klokany má ztrátu pouhých tří bodů.

Přitom taktiku určuje týž trenér spolupracující se stejným realizačním týmem, přitom vybírají ze stejných hráčů. Jenže jsou to právě hráči, kteří po počátečních sekernických ranách paní /Ne/Štěstěny zatli zuby a překonali nepříznivé okolnosti. Teď také silného soupeře z Jablonce. Jejich superkanonýr David Lafata poznal, že střela do tyče gól neznamená, domácí Došek si pohrál s obranou Severočechů jako s kluky s fotbalové přípravky a dvacetiletý nováček Vlastimil Daníček zažil svůj dosud největší životní okamžik, dal první ligový tříbodový gól.

Takže i na fotbalovém trávníku platí, že je vše relativní…. A až se třeba zase na chvíli jedinému reprezentantovi Zlínského kraje v nejvyšší fotbalové soutěži přestane dařit, měli by fandové často sklouzávající k jednoduchým odsouzením vlastního týmu prokázat nadhled a velkorysost. To nám často chybí – a nejen na zeleném pažitu, kde se jednou trápí jedenáct těch a jindy zase oněch nabušených milovníků kulatého /ne/smyslu.

(/autor je sportovním komentátorem)