Fandi, ale zůstaň člověkem…

Hubert Leč 19. 10. 2011 | Zdroj: Hubert Leč

Tenhle slogan se docela povedl. Není vůbec nový, vznikl někdy, tuším v sedmdesátých letech minulého století, abych někoho z mladších nepřekvapil i tehdy to uměli fanoušci pěkně rozpumpovat, rozhodčí to taky neměli lehké a třeba pamětníci ligových utkání házenkářů pod širým nebem u zlínské Sokolovny by mohli vyprávět…Jako pohádka už ovšem zní to, že na ještě nezastřešeném zimáku ve Zlíně na sebe protější tribuny vymýšlely co nejvtipnější repliky a diváci se dokonce bavili i na svůj účet. Ale abych nebyl považován jen za staromilce. Myslím, že ono “fandi, ale zůstaň člověkem“ má platnost i dnes.

Dva příklady zase ne tak obvyklé, zlínští hokejisté dvakrát v moravských derby zápasech prohrávali, ale jak duel s Vítkovicemi tak s Brnem dokázali otočit ve své cenné úspěchy. To, že to udělalo radost domácím fandům je nabíledni a ti to také patřičně ocenili. Ale zaujala mne jiná věc, jak vítkovičtí tak brněnští početní příznivci své hráče vůbec nezatratili. Ještě během utkání i brzy po něm vyjádřili svým hochům hlasitým skandováním podporu a prostě se těšili na další zápas.

To je v docela ostrém kontrastu s nejrůznějšími excesy fotbalových „takyfanoušků“, jejich malůvky v Kněževsi, kde žije momentálně tolik nenáviděný František Straka jsou jen špičkou ledovce. Jejich regulérní bitky po utkáních mimo stadiony svědčí o tom, že atmosféra ve společnosti skutečně připomíná tlakový hrnec. Nejen proto díky těm, kteří fandí, ale zůstávají lidmi.