A když nám někdo přispěje, tak se ptám, co se zvyky, obyčeji a tradicemi udělaly v minulosti peníze? Každá tradice by měla vytrysknout z potřeb lidí a jestliže jízdu králů nezlikvidovala likvidace koní v JZD, tak už přežije všecko, i to UNESCO. Jsem si jist, protože emoce mladých krojovaných mužů na koních fungují ve formě jakéhosi pozitivního podpisu jezdců na tomto světě; o emocích diváků ani nemluvě.

Chtěli být co nejblíž pěti vyslancům s praporečníkem, kteří přicválali druhou srpnovou k radnici, tlačili se jim do cesty a tleskali, fotografovali, popisovali  barvy a tóny do telefonu. Diváci s otevřenými ústy, otcové s dětmi za krkem, všichni v jakémsi časovém vakuu nahlíželi do okna, kterým mohli na chvíli vidět svoje předky a naši minulost. Stav nevědění tisíců hlav, které odložily veškerou práci a očima i ušima nechaly do sebe téct jak lávu barevnou kometu žlutých gatí a fialových punčoch, zelenočervenočerných klobouků i koní s růžemi, mašlemi a třásněmi. Víno, koláčky a slivovici dostávají od domácích všichni, jízda králů je koledou, vyvolávaná slova, pokřik Hýlom hálom a následné dárky, výskání, tance a verše. Ocitám se v katastru prázdna a na okamžiky vidím jak slastně musí být těm, kteří vědí, že nic nevědí. V závěru si jezdci stoupají do sedel a nedávají pozor, aby si hlavy o mráčky nerozťali, jsou vysocí, vyšší než okna domů v prvních poschodích a koně jsou k nám hodní. Potom jedeme na vozech do míst prvních dětských pádů na dřevěných podlahách bývalých příbytků, tam kde psi domácí při zabíjačkách lízali krev na marách a kde jsme poprvé byli posazeni na koně. Chřiby vlevo se houpají nahoru dolů, Javořina před námi a vpravo hrbek Pálavy, opěrné body, mezi nimiž pijeme vína z Panihájů, Chrastí nebo Šištótu a lekáme se toho, do jaké nicoty se propadneme v pondělí.

Ani si  neuvědomujeme, kde jsme, jezdcům se nechce do sedel a koním se nechce ze stínu, ale křižovatka na kraji Kyjova nás probere, doprava stojí kvůli nám a ráda stojí, lidé vyskakují z aut a hledají fotoaparáty či mobily, aby se doma podívali, proč se zdrželi v Kyjově. Na Novém světě jedou vyvolávači až k šenku na dvoře a chladná smetanová piva padají do hrdel, která znovu a znovu křičí hýlom hálom. V závěru u radnice si někteří jezdci stoupají do sedel, stojí na koních a ti se tváří, jako že jízdu králů jezdí od narození. Zpíváme, vracíme se kolem vinohradů a pijeme plody půdy, v níž koňská kopyta zanechávají stopu vedoucí k místům, kde maminky nosívaly z chlévů čerstvé mléko, kde kočky při zabíjačkách lízaly krev na márách a já myslím nemyslím, prázdně šťastný, že nic nemusím, jenom tak jemně si naznačuju, že splynout tady, to by bylo ono, tady by to snad nebolelo, na konci života ty dřevěné desky…