O dívkách s košíky a s copánky

Hubert Leč 9. 1. 2012 | Zdroj: Hubert Leč

Když jste je potkali na ulici, přehlédli byste je. Obyčejné dívenky, středoškolačky, křehké i jdoucí do krásy, ale každopádně teprve děvčátka. Však šlo také o dívky narozené nejpozději v roce 1994. Na ledě ovšem bojovnice v obličejových košíkových drátěných krytech a pořádném hokejovém brnění, vynikající bruslení, síla a bojovnost.

Zlín a Přerov pozvaly na přelomu roku mladé hokejistky do osmnácti let ke svému světovému šampionátu. Potvrdilo se, co se čekalo, jasnou nadvládu si udržely Američanky a Kanaďaňky, které se také podle předpokladů utkaly o zlato. Naše dívky, jeden z nejmladších účastníků turnaje, možná trošičku zklamaly samy sebe, v duchu pošilhávaly po bronzové medaili a nakonec muselo skousnout celkové šesté místo.

Co ale potěšilo nejvíce, to byl nečekaný divácký zájem. Organizátoři to měli v tomto směru těžké, zkušenosti odjinud i nevyzpytatelnost českého / a zvláště zlínského!/ fanouška dávaly tušit, že se lidé na dívčí hokej moc nepohrnou. Jenže třeba na zápas o páté místo s Finskem se v Přerově přišlo podívat 3 250 diváků, to už je slušná návštěva. Ve Zlíně, hlavním centru turnaje, se hrálo v PSG aréně, tedy na malém a hodně chladném stadionu. Ale to už bylo rizikem „podnikání“ pro zkušené organizátory. To, že se mělo hrát na velkém stadionu Luďka Čajky, mělo své příznivce i odpůrce, každopádně ani umístění šampionátu do menší haly nesmazalo celkově velmi dobrý dojem, který si diváci z původně podceňovaného mistrovství odnášeli.