A jak bylo rušno tam, tak daleko klidněji prý na finančním úřadě, zdravotní pojišťovně i na správě sociálního zabezpečení. Tohle kolečko si musí absolvovat jednou ročně každá osoba samostatně výdělečně činná. V tomhle směru byl pán úplně klidný, fronty nikde, úřednice prý v naprosté pohodě, s úsměvem a rutinou, přitom před pár lety to prý bývalo martýrium nervy všech zúčastněných stran drásající.

A jestli je plno až přeplněno v hypermarketech a tak nějak rozumně na úřadech, pak je mi smutno z toho, co jsem slyšel od paničky. Ve Zlíně je pořád k vidění spousta zajímavých kulturních vystoupení. Od večerů šansonu, přes jiné hudební produkce, po besedy a setkání se zajímavými osobnostmi. Prý se tam ovšem potkávají pořád ti samí lidé v počtu často menším než malém a fronty na lístky tam rozhodně nejsou. Zato sledovanost večerních pořád stejných a ještě stejnějších seriálů v televizi roste nebo alespoň nepadá. Klidně při nich usnu, na zlínské Malé scéně nebo v Alternativě by se mi to určitě nestalo.

S přáním pěkného jara vás zdraví kocour Karel…