„Pro přátele z divadla jsem dokonce napekla buchty, musela jsem v neděli hodně brzy vstávat. Těšila jsem se, jak jim v kleci s gorilami, šimpanzy či tygry zachutná. Ale všechno je jinak, buchty mi snědli šimpanzi a herci měli opravdu hodně starostí,“ teskní Romana Bujáčková ze zlínské ZOO, spolu s mluvčím Slováckého divadla Josefem Kubáníkem autorka zdánlivě skvělé myšlenky sblížení herců se zvířaty.

Co se tedy 1. dubna odpoledne vlastně přihodilo? Hvězdy hradišťského ansámblu, Josková, Šulaj i Horák, se dostavily v doprovodu ředitele Igora Stránského, který podle kolektivní smlouvy nese za své svěřence zodpovědnost i mimo pracovní dobu a jeviště, včas a v dobré náladě.

„Chci nejdříve k liškám,“ prosila na úvod odpoledne Josková, která s proslavila jako jedinečná Kmotra Liška v adaptaci Těsnohlídkova dětského knižního díla. Nedorozuměním ji ovšem jeden z praktikantů zavřel do klece s hyenami a tam to tedy rozhodně nebyl žádný med. „Když jsem stačila přelézt oplocení, byla jsem nejšťastnější na světě,“ plakala mladá herečka ještě pár desítek minut poté, co se dostala z područí nebezpečných šelem. Své štěstí pak hledala u dobráckých papoušků. Ti ovšem právě vyvádějí mladé a tak sympatická Jitka skončila s pořádně poklovaným malíčkem na levé ruce.

Tomáš Šulaj, nositel muzikálové Thálie, se ocitl dočasně v teráriu. „Když mne ovíjela sedmimetrová krajta, bylo to ještě naprosto v pohodě,“ vyprávěl s potem na čele. „Štípanci jsem hada přemohl, horší to ale bylo mezi krokodýly, tam už šla všechna švanda stranou,“ vyprávěl v hloučku obdivovatelek, když se jim podepisoval do památníčků. „Naštěstí jsem jim stačil uplavat,“ dodal s viditelným ulehčením bývalý žákovský přeborník okresu Uherské Hradiště v plavání.

Jan Horák se dosud pere o herecké ostruhy, a tak zvolil v aprílové zoologické zahradě asi nejtěžší roli. Mezi tygry ussurijskými sehrál roli hračky. „Přehazovali si mne jako chutné sousto, jednu chvíli jsem se jako neznaboh dal na modlení. Možná mne těch deset otčenášů zachránilo,“ osvětlil svůj přístup. Pak se raději přesunul mezi dikobrazy. „Asi jsem to neměl dělat, ještě teď mám v zádech zabodnuty dva ostny a zřejmě budu muset na operaci,“ smutnil pozdě odpoledne, když mu ošetřovatelé z řad veterinářů desinfikovali rány lešenskou slivovicí, kterou pálí přímo v zahradě.

Relativně nejlépe dopadl ředitel slovácké scény Igor Stránský. „Pro pana ředitele jsme měli speciální nabídku. Jsem ráda, že přijal pozvání mezi naše tři sloní slečny,“ hodnotila poněkud svérázné odpoledne alespoň trochu kladně Bujáčková. „Cítil jsem se sice chvíli jako v porcelánu, ale svezení na slonici jsem skutečně ještě nazažil,“ smál se při loučení ředitel Stránský. Pak naložil své tři šokované herecké ovečky do služebního vozu a vyrazili směr Uherské Hradiště. „Bohužel nemohu šlapat na brzdu, spojku ani plyn, ty tři těžké holky mi při loučení pošlapaly přátelsky chodidla,“ zamával z okénka.

Výsledkem návštěvy je také zajímavá výměna na druhé straně. Při dubnové premiéře Stránského Kdyby tisíc klarinetů dostane pohledná Bujáčková roli televizní hvězdy Terezy. A na scénu pozvou dokonce řadu živých zvířat z jedné z našich nejlepších zoologických zahrad.

O autorovi

Jana Pravdová

Mystifikátorka tělem i duší, které není žádná pravda svatá.