Velikonoce se rozjely naplno. Hrkači už jsou na svých místech

Velikonoce se rozjely naplno (Foto: Agentura Čada)Velikonoce se rozjely naplno (Foto: Agentura Čada)
Velikonoce se rozjely naplno (Foto: Agentura Čada)
Co se děje 6. 4. 2012 | Autor: Agentura Čada

...a Velikonoce jedou naplno. Na Velký pátek je tradičně na Slovácku startují kluci s hrkači, řehtači a nástroji vyvolávajícími podivuhodné zvuky. Plno je jich teď na spoustě míst, například v Bílovicích, Kněžpoli i sousedních Nedachlebicích.

"Nemyslete, není to nic jednoduchého," říká krásně mutujícím hlasem největší z kluků v Bílovicích. "Dnes jsme vyráželi poprvé už v pět ráno, pak zase v pravé poledne, ve tři a v šest večer. Projdeme celou vesnici a to samé nás čeká zase zítra na Bílou sobotu. V pět ještě za tmy už zase řehtáme a hrčíme, v osm dostaneme koledu, naposledy jdeme zase ve dvanáct a až pak nastává to nejpříjemnější, rozdělujeme peníze," vysvětluje celý proces odehrávající se tentokrát v citelném chladu.

Kluci vlastně nahrazují zvony, které podle tradice odletěly do Říma, na Velký pátek si všichni připomínají ukřižování Ježíše Krista.

Adolescenti v Bílovicích, Kněžpoli, Nedachlebicích i dalších vesnicích v okolí Uherského Hradiště si koledováním mezi místními lidmi vydělají...
Kolik si vlastně vydělají? Malý Jožka s hrkačem na kolečkách tvrdí, že to klidně může být kolem tří stovek, když pak kluci vydrží se sobotní a nedělní přestávkou až do pondělí, jejich kapsy a peněženky se po šlahačce pěkně rozhojní. A co si koupí? "Já asi pokémony a nějaké blbosti," říká bezelstně nejmenší z kluků.

Jinde vypadá tradice Velkého pátku jinak. "V obcích kolem Velehradu, třeba v Modré či ve Zlechově se vodí Jidáš, tedy muž, který tolik přispěl k ukřižování Ježíše Krista," popisuje entografka Slováckého muzea Romana Habartová.

Velikonoce žijí v mnoha jiných podobách. Bílá sobota už zahání páteční smutek, všude se smýčí a chystají se snad nejdůležitější relikvie Velikonoc. "Samozřejmě se malují kraslice, pletou tatary, chystá se víno na nedělní výstavy a pak se zase na pondělí chystají partie na stehnech a pod zády, aby to co nejméně bolelo," odhaluje veselejší tvář největších křesťanských svátků další etnografka muzea Marta Kondrová. A jako specialistka na slovácký region připomíná, jak mnohavrstevně se vesnici od vesnice říká pánské pondělní výzbroji, tedy pomlázce. Žila, tatar, korbáč, karabáč, čugar, kocvar, kančůch a tak dále. Názvy jsou opravdu různé, co je sjednocuje, to je materiál. "Zásadně doporučuji a upřednostňuji vrbové proutí," vysvětluje mladá etnografka.

Komentáře


Mail-Info

Zadejte svou e-mailovou adresu

Přihlaste se k odběru aktuálních zpráv:

  

Antispam