Před rokem měli naši asi hvězdnější tým a dosáhli na docela slušný bronz. Tentokrát je to podle mne ne na hvězdách ale ve hvězdách. Naši mohou samozřejmě zlatě překvapit jako přede dvěma lety, kdy měli, co se jmen týče, nejméně blýštivou sestavu posledních let, ale já jsem tentokrát mírný skeptik. Jaké mám důvody? Především si myslím, že československý a léta tedy už český tým "dělají" brankáři. Rád bych se mýlil, ale po loňském a předloňském Pavelcově a Vokounově galapředstavení to tentokrát se Štěpánkem či Kovářem (a co když s mladičkým Mrázkem) tak růžově nevidím.

Zato vidím jiné věci. Nejen zajímavý a osvěžující inovovaný herní systém, ale také slušně řečeno roztažené tváře našich lepších poloviček. Chtěly by na romantickou májovou procházku... jenže opusťte naše kluky, když hrají tak důležitý zápas... A nejděte do oblíbené hospůdky s velkým plátnem a neposeďte tam pak při "odborném rozboru" hry našich třeba přes půlnoc.

Hokej v máji má vlastně kouzelnou moc. Málokdy si uvědomujeme, že jsme Češi. První týden bývá ještě spíše na rozjezd, i když překvapení všeho druhu se nevylučují. Ale vlastní šampionát se hraje až od čtvrtfinále, to mi nikdo nevymluví. A tak, kdyby se našim třeba chvíli nedařilo, mějte na paměti předešlou pravdivou větu. Teď mačkejte od pátku palce a za týden pak přidejte i pěsti.

Krásné hokejové zážitky vám přeji.

O autorovi

Hubert Leč

Sportovní glosátor, který umí tvrdě zasmečovat svými postřehy.