Dá se říct, že prvních 18km, které vedly po značené stezce č.471 - Želechovicemi, Lípou a Zádveřicemi, jsme ujeli hodně volným tempem, když pomineme „zvlněnou rovinku“ před Zádveřicemi. Na cestě moc aut nepotkáte, takže i obavy z kolem projíždějících „čmudilů“ nemusíte mít. Cesta pěkně ubíhala, za Zádveřicemi se místy schováme mezi stromy, takže dobrý stín ve slunném počasí, které panovalo. Následující zastávka v šenku ve Vizovicích s pivem a kyselicí i po takovém pohodovém vyšlapání přišla vhod…

Rozvíráme mapu a začínáme zkoumat terén. Cestiček, kterými se můžeme vydat, se nabízí několik a my volíme označení č.5056. Stoupáme ještě pořád po asfaltu kolem Želechovického potoka asi  2km. Na ne moc dobře značené odbočce odhadujeme, že to bude zřejmě náš směr, a tak přejíždíme přes mostek doprava a mizíme v chladivém lese. Pěkně široká lesní cesta nám usnadňuje stoupání k rozcestí Janova hora. Překonáváme závoru a stoupáme k Spletenému vrchu -  565m. Po 300 metrovém šlapání opouštíme cykloznačení a pouštíme se po turistické červené. Pravda, kolečko na kazetě s označením č.34 by pár jedinců ocenilo, ale úsek nebyl dlouhý, tak ze sedel nikdo neslézal. Vrchol Spletený vrch 565m dobyt. Chvilkové pokochání se okolní krajinou a přečtení směrovek pro příští kolotoulkaření, například rozhledna Doubrava nebo trochu dále Čertovy skály a jiné, nasedáme na kola a ubíráme se k dalšímu vrcholu nazvaném „Hory“ 588m. Tento přejezd vede takřka po hřebeni, kde jsou výhledy opravdu moc hezké. Z vrcholu Hory sjíždíme k dalšímu rozcestí Horní Lhota – Háj 446m. Přejíždíme hlavní cestu vedoucí ze Zádveřic do Luhačovic.

Vjíždíme opět do smíšeného lesa a po značené cyklotrase č.5056 pokračujeme výjezdem na další vrch – Sehrad 551m. Lesní cesta je pořád široká, sice místy jsou hlubší koleje vymleté vodou, ale příjemný chládek nám pomáhá při tlačení do pedálů. Přijíždíme k rozcestníku, za kterým se schovává travou obrostlé jezírko. Teplota ještě nebyla tak vysoká, aby nás nahnala do těchto vod. Život, ale v jezírku určitě byl, zdá se při pohledu na řasou zarůstající hladinu. Pokračujeme dále po modré k asi půl kilometru vzdálenému dalšímu rozcestí Hory. Odtud se dá pokračovat do Horní Lhoty po zelené. My se držíme pořád modrého značení. Po dalších cca 600m je další rozcestník, na kterém stojí, že po modrém značení se dostanete až do Luhačovic, nebo do Provodova, když včas odbočíte. My volíme neznačený úsek lesní cesty, takže nevíme,  do čeho jedeme, ale jedeme. Co se do sjízdnosti týče, tak až na pár míst se dalo pěkně „ svištět“ dolů na hlavní cestu mezi Provodovem a Želechovicemi. Je pravda, že i na tak krátkém asi kilometrovém úseku, jsme v tomto suchu potkali i bláto. Konečně přijedeme do Zlína s pruhem od bláta na zádech jako správní „bikeři“ !! Najetím na asfaltovou silnici v těchto místech se takřka nemusí šlapat a dojedete až na světelnou křižovatku v Želechovicích. Ale my šlapat chtěli a na zmíněný semafor  jsme dojeli s krůpěji potu na čele a někteří s okem zírajícím na tachometr, aby zhlédli nejvyšší dosaženou rychlost ve sjezdu. Protínáme křižovatku napříč (doporučujeme dobrzdit před ní) a po přejetí mostu jsme v Lůžkovicích. Míříme do Příluku na stezku kolem zahrádkářské kolonie. Potkáváme několik bruslařů, a jelikož je již odpoledne, tak i vůni grilu linoucí se z chatové osady pošimrá naše čichové buňky. My ale vůni nebereme v potaz a projíždíme Přílukem, Podvesnou a Burešovem na stezku na Vršavu. Odbočujeme na sídliště u sportovního centra a stoupáme na Jižní Svahy. Poslední kopeček dnešního výšlapu. Zde již tradičně v místní hospůdce rekapitulujeme projeté kilometry a jak jinak než s pěnivým mokem !!!

Tak někdy třeba i s vámi kolotoulkař Kamil

Mapa

Fotogalerie