Ke zmíněným vdolečkům přidává sympatický manželský pár majitelů v útulném interiéru jednu zajímavost. Na paní kuchařku i jejího kolegu nedají dopustit, tohle je "rodinné stříbro" restaurace Gratina. Kuchařka si před časem zlomila ruku, ale ani to jí nezabránilo, aby i přes svůj handicap už v pět ráno nevymíchala vlastnoručně těsto a nepřipravila vedle zmíněných křehkých vdolečků řadu dalších tady hodně žádaných domácích cukrářských laskomin. Ovšem pozor, činí se i mistr kuchař, ten je zase specialistou na hotovky.

Restaurace má na rozdíl od minulosti otevřeno jen od 11 do 15 hodin. Je tedy zaměřena na podávání obědů, klientelu má širokou, dosyta se za rozumné peníze nají každý. Chodí sem řemeslníci, lékaři, právníci a zajímavé je, že 90 procent z nich zůstává Gratině stabilně věrných. Láká je pestrý výběr jídel z domácí kuchyně. Jako meníčka za 75 korun se objevuje klasika, vídeňský guláš, vepřový řízek s bramorem a okurkovým salátem, ale také losos, nebo lehčí jídla jako například špagety.

Chutíkovo hodnocení vychází na 3,5 hvězdičky.

• výborná domácí kuchyně
• příjemný interiér
• polévka: kedlubnová skvělá, vývar tolik nepotěšil
• telefonní signál: výhoda pro jednoho, nevýhoda pro druhého
• vynikající domácí sladké laskominy několika druhů
• poměrně krátká otevírací doba
• osobitá příjemná obsluha majitelů

Co se týče polévek, nabízí stálý jídelní lístek hned čtyři, ale Chutík starší se nechal zlákat něčím, co dosud neochutnal. Kedlubnová polévka je z denní nabídky. Důvěřovat či ne? To je, oč tu běží. Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat, "kedlubňačka" to vyhrála na celé čáře a jasně porazila juniorův vývar, ten zůstal spíše za očekáváním. Kedlubnová polévka byla opravdu vynikající, krémová, přitom chutná, velká porce, jednotlivé mírně použité ingredience dochucovadel, pokud je pan kuchař vůbec užil, byly ve znamenité rovnováze a téhle ne zrovna obvyklé polévce píše Chutík jedničku a ještě ji podtrhává.

Z domácích jídel si mladší Chutík dává jako hlavní chod zmíněné bavorské vdolečky. Obědváme až kolem půl třetí, povzdech o tom, že by mohly být ještě křehčí, mladší generaci odpusťme s vysvětlením, že budou jistě lépe chutnat v jedenáct, půl dvanácté, než o několik hodin později. Přeci jen jde o dobrotu, která podléhá více než jiné věci rychle běžícímu času. Když musel junior rychle a nečekaně za prací, majitelé mu podle zdejšího zvyku dobrotu balí domů, což je jasné pozitivum.

Starší KCH (Kuchtík Chutík) už má na stole plněný paprikový lusk, česká klasika jako... jako lusk, řekněme. Kuchař se blýskl, výborná rajská omáčka, chutné mleté maso v paprice, knedlíky čerstvé. Téměř to připomíná časy, kdy ještě tuhle rodinnou dobrotu připravovala maminka.

Pití? Víno se tu moc k obědům nepije, ale z Valtické oblasti tu mají slušný výběr. Nealkoholické pivo v láhvi, točená Plzeň. Obě na standardní slušné úrovni.

Finis coronat opus, neboli konec korunuje dílo. Nuže, ještě jeden výborný vdoleček a k němu káva. Takhle stylově zakončil Chutík příjemný poobědový čas ve stejně příjemné debatě s oběma majiteli. Ti nabízejí mimo oficiální otevírací dobu i nejrůznější oslavy a přátelská posezení. V nekuřácké, pěkně upravené Gratině (kde zcela v intencích názvu umějí i dokonale zapékané laskominy)  to může být i v tomto směru velmi příjemné.

Jeden povzdech si Chutík nechává na závěr, třebaže respektuje podnikatelský záměr majitelů. Takhle příjemná restaurace by nemusela mít otevřeno jen do odpoledne, klidně si tu představujeme klidný večer s výborným jídlem a pitím. Jenže, konkurence je v blízkém okolí  veliká a záleží na tom, kolik hostů sem najde právě tuhle večerní cestu...

Fotogalerie