Je sobota odpoledne a pořád jemně prší. Přesto mi nedalo a kolotoulkařská vyjížďka za Rudu mě nutí nacvaknout se do pedálů a vyrazit. Krom již zmiňovaného pršení bylo ale teplo. Jel jsem tentokráte sám. Klasický úsek z Kocandy směr Pod Rozhlednou jsem již popisoval v pár vyjížďkách. Potkal jsem několik partiček pejskařů a vracejících se bikerů domů s pruhem bahna na zádech. Já teprve vyjížděl…

Míjím rozcestí „Pod Rozhlednou“, odbočuji doleva a pokračuji dál. Najíždím na asfaltku, což v jemném dešti není zrovna nejlepší povrch. Pokračuji dál směr Fryštácká přehrada, takže sjezdem dolů. V jednom úseku pravotočivé zatáčky je pěkný výhled. Zastavuji a vytahuji foťák. Najíždím na lesní cestu, místy písčitá místy bahnitá, ale pořád sjízdná. Kdo zná dojezd úplně dole těsně před vjezdem na pěšinu kolem Fryštácké přehrady, tak mi dá za pravdu, že zde bývá blátivý terén i bez deště.

Sjíždím z pěšiny, přejíždím mostek a najíždím na cestu vedoucí kolem Vylantského rybníka směr Žabárna. Projíždím Žabárnou kousek po hlavní cestě, ale ještě před značkou ukončující tuto obec odbočuji doprava směr Hadovna. Projíždím kolem letiště modelářů, kdy vzhledem k počasí zde dnes nikdo není. Altánek na Hadovně poskytne přístřeší na občerstvení. Zamykám odpruženou vidlici a začínám stoupat do kopce. Kupodivu k tomuto deštivému počasí se z vrchu řítí skupinka cyklistů. Letmo se pozdravíme. Všudepřítomné šumění kapek padajících na les mě ujišťuje, že pořád prší. Stoupání do tohoto kopce – Hrubá Malíková je táhlé. Jsou tam zhruba dvě místa, kde se i rozježděný borec trochu zapotí, ale převažují úseky, kde se dá v poklidu vydýchat a načerpat sílu do další strmější zatáčky. Dosahuji vrcholu. Po tváři mi stéká pot, ale i deštivé kapky. Sjezd dolů za sucha je odměnou za vyšlapání tohoto kopce, ale za deště to tak příjemné není.

Dojíždím dolů. Napojuji se na hlavní cestu, jestli se to v těchto končinách dá takto nazvat, a mířím do hospůdky „U Kůlů“ na horký čaj. Tady se často potkávám se stejně naladěnými jedinci, ale s přihlédnutím k počasí mě neudivuje, že jsem zde sám. Vytahuji z batohu suchou bundu a sundávám mokrý dres. Po 20 minutách usedám na kolo a již bez deštivých kapek vyrážím ke Zlínu. Opět strmé stoupání. Je sice kratší než od Hadovny, ale strmější. U rozcestí „U Dubu“ se rozmýšlím, zda se pustit lesní cestou do Lukovečku, ale po pár ujetých metrech se vracím a volím asfalt. Sice na vodě, ale ne v bahně. Na vrchol Hrubá Malíková si sedla pěkná mlha. Pro jistotu vytahuji zadní blikačku. Opět za stálého brzdění mířím dolů k Hadovně. Na rozcestí odbočuji doleva směr Lukoveček. Projíždím Lukovečkem, vyhýbám se kalužím na cestě a pokračuji do Fryštáku. Projíždím Fryštákem, sjíždím k přehradě a již mám na dohled semafor na křižovatce do Kostelce. Tempo jsem zvolil od Hadovny vcelku svižné již proto, aby tělo bylo zahřáté a stříkající studenou vodu snášelo lépe. Proto jsem i uvítal zelenou barvu na projetí této křižovatky a zůstal v tempu. U psího útulku na Vršavě odbočuji doprava směr Jižní Svahy. Jsem na vrcholu Jižních Svahů a na tachometru 33km. Pohled na Zlín a Buchlovské kopce byl zastřen mlhou odpařující se vody po dešti. Tentokrát jsem nevolil zastávku v oblíbeném baru. Přednost jsem dal horkému čaji a horké sprše. Tak snad jsem dnešní trasu projel, Rudlo tak, jak jsi mě to před lety ukazoval.

Ať je ti tam nahoře dobře !!!!

Tak někdy třeba i s vámi kolotoulkař Kamil

Mapa

Fotogalerie