Výsledek zápasu 8:3 pro tým doktorů je nedůležitý jen zdánlivě. S přibývajícími góly totiž rostla také nevraživost a nervozita na hřišti. "Nejsem žádný Messi, ale rozhodně považuji výsledek za nespravedlivý a důkaz toho, jak prestižně k utkání lékaři přistoupili. Už to, že přijeli na zápas do Lužkovic několika houkajícími sanitkami, vzbudilo v mém týmu strach, nezapomeňte, že někteří z mých spoluhráčů jsou na konci sezóny naprosto frustrovaní, mají za sebou i deset premiér. Třeba takový tvrďas jako Luděk Randár se před zápasem rozplakal, marně jsem ho přesvědčoval, že není na scéně, slzy byly opravdové," vysvětluje některé okolnosti hrající kapitán týmu divadelníků, ředitel MD Zlín Petr Michálek, autor úvodního gólu zápasu.

"Tyhle divadelní primadony patří do fotbalového inkubátoru," vysmíval se po utkání poraženým Jozef Macko, primář novorozeneckého oddělení, autor čtyř excelentních branek. "Pokud ve fundusu inkubátor nemají, rád jim ze svého oddělení nějaký půjčím, beztak trpíme přebytky." 

Samotný zápas přitom začal idylicky, oba týmy svorně zazpívaly árii z Dalibora Svorni zůstaneme. Už po pěti minutách ale musel rozhodčí Josef Holcman, velký fotbalový znalec a civilním zaměstnáním soudce, zasahovat. Mezi fandy týmu lékařů se totiž objevily nejen hanlivé nápisy ve stylu "My máme vyprodáno na sálech vždycky, vy v sále nikdy", ale rovněž skalpely, kterými dávali přítomní jasně najevo, jak mohou herci dopadnout.

"Tohle mne dokonale frustrovalo, naše kombinační hra se úplně rozpadla, nejraději bych ze hřiště utekl," komentoval moment Radoslav Šopík, tradičně jeden z nejlepších divadelníků.

"Primář urologie Hynčica mi prošlápl ledvinu, šéf úrazovky Guřan mi nalomil ruku, dokonce na mne křičel legendární profesor Rybka, že vypadám na hřišti, jako bych měl cukrovku, prý jestli nemám hypoglykemický záchvat, to už bylo opravdu pod pás," stěžoval si už  v poločase Radovan Král, jindy král střelců, tentokrát vážně zraněná opora. První pomoc mu lékaři odmítli s tím, že je mimo pracovní dobu a přesčasy jim nikdo neplatí.

"To, co tu slyším, mne uvádí v úžas," obrací domnělé dění na hřišti ředitel KNTB Bohuslav Šubal, dlouholetý šéf zlínské záchranky. "Přímo na hřišti jsem musel resuscitovat po brutálních zákrocích vlajkonošky divadelníků Heleny Čermákové, která několikrát vnikla na plochu, dva své kolegy, jeden z nich dosud leží na JIPce ve velmi vážném stavu s propíchnutým břichem od špičaté žerdi vlajky."

"Bezvýznamný škrábáneček," schválně do mne narazil tím svým panděrem," komentovala to Čermáková.

Zápas, jaký historie nepamatuje, má dohru. Divadlo se na dva měsíce podmínečně zavírá, nemocnice omezí provoz na několika odděleních, rodit se například bude na gerontologickém oddělení.

"Jsme spravedlivě rozhořčeni," tvrdili po seznámení se s peripetiemi utkání hejtman Zlínského kraje Stanislav Mišák a primátor Zlína Miroslav Adámek coby zástupci orgánů, které obě instituce, tedy nemocnici i divadlo zřizují.

"Odmítáme jakákoliv nařčení a také odmítáme léčit herce zlínského divadla," uvádí se v prohlášení lékařů, které má Zlin.cz k dispozici.

"Jakmile se v divadle objeví kdokoliv z lékařů zlínské nemocnice, nechám jej vyvést, naše uvaděčky dostaly přidáno a mají páru," nezůstává nic dlužen ředitel Městského divadla Petr Michálek.

O autorovi

Jana Pravdová

Mystifikátorka tělem i duší, které není žádná pravda svatá.