Start byl od chalupy v Herolticích. Po hlavní cestě jsme se přiblížili do Štítů. Po modrém značení jsme to již neriskovali. Z minule si pamatujeme, že tuto stezku označit za cyklotrasu musel jen neználek nebo šprýmař. Ve Štítech projíždíme kolem areálu olympionika Aleše Valenty a míříme směrem do vsi Nejedlí. Za Štíty asi po 3km odbočujeme doleva po zelené značce a stoupáme. Po kilometrovém strmějším výjezdu přijíždíme k rozcestníku na Pálené Hoře.

Začíná pěkné teplo. Před námi se otevřela louka a uprostřed polní cesta, stín nikde a mimochodem všude samá „hovada“, která se nás nechtěla téměř celou cestu pustit. Svižněji šlápneme do pedálů, abychom tuto planinu beze stínu a „bodanců“ rychle projeli. Po pár kilometrech je na dohled obec Jedlí. Držíme se pořád zeleného značení. Jelikož jsme do obce sjížděli, tak za vesnicí nás samozřejmě čekal další kopec. Opět pěkná polní cesta linoucí se poli mizící na horizontu.

Při výjezdu tohoto kopce byl zpestřením plazící se asi metr dlouhý had přes cestu. Těžko říct, kdo se víc lekl. Po výjezdu vrcholu Křížové Hory, který byl středně těžký, následoval sjezd cca 1,5km po krásné louce s výhledem až na Praděd. Tento úsek byl neznačen a ze zelené jsme trochu sjeli. Po vyhlídkovém sjezdu přišel techničtější úsek po šotolinové polní cestě. Vjíždíme do vesnice Václavov. Zde se v dobrém zastavil čas. V těchto končinách má skoro každá vesnička svůj osobitý ráz a styl. Ve Václavově se opět napojujeme na zelené značení. Opět strmější stoupání i s bahnem, ale v útrobách lesa, takže příjemnější než na otevřených loukách.

No ale na louku nás stejně zelená dovedla. Rozcestím s názvem Na Horách měníme zelenou za žlutou a opět kličkováním po polní cestě mezi lány obilí. Při pohledu na fotku to nevypadá zle, ale věřte bylo opravdu teplo. Dojíždíme k místu Klárinka. Odtud nás čekal delší techničtější sjezd po šotolinové a deštěm rozbité cestě. Jeden z účastníků zde měl ošklivě vypadající pád, ale krom „mega“ modřin vše dopadlo dobře. Protínáme jeden z příjezdů do Zábřehu a po další polní cestě sjíždíme do obce Nemile. Sjíždíme obcí k cíli dnešní vyjížďky, který se nachází v blízkosti Moravské Sázavy. Je to bývalý železniční koridor upravený na cyklostezku. Kolem břehů Moravské Sázavy je spousta míst určených ke stanování, všude kol jich bylo plno. Na stezce bylo relativně klidno, nebylo divu teplota byla vysoká. Po pár kilometrech dojíždíme do obce Hoštejn. Zde nás upoutaly dva body. Jedním z nich byl památník zprovoznění železnice z roku 1845 a druhým nepřehlédnutelný bod, který se nazýval „Ryzí pivo z hor“ v místním hostinci. Na obhajobu toho druhého bodu připomínám onu vysokou teplotu.

Po prohlídce a konzumaci se vydáváme na zpáteční cestu. Opět se vrháme pro nás na neprozkoumaný terén. Za obcí Hoštejn odbočujeme doprava a kolem říčky Březná projíždíme moc pěkným údolím plným „indiánských týpí“ a míříme mírným stoupáním asi 13km opět do Štítů. Ze Štítů, více méně po rovině, do Heroltic a již jen poslední 1km stoupající úsek k místu, kde se celodenní vyjížďka rozebírá nejlépe.

Tak třeba někdy i s vámi kolotoulkař Kamil.

Fotogalerie