Po modré jsem projel novou asfaltovou dálnicí na Kocandě a mířím k ústí Fryštácké přehrady. Na betonovém mostku po pravé straně zkontroluji letmým pohledem procházející se vodní ptáky v ústí nádrže. Projíždím klikatou pěšinou v příjemném stínu listnatých stromů. Po pár metrech vyjíždím na cestu a mířím kolem Výlantského rybníku mezi poli až na začátek Fryštáku. Na křižovatce odbočuji doleva na Lukoveček. V Lukovečku projíždím kolem koupaliště a začínám nabírat první výškové metry.

Prvních cca 400m vede po asfaltové silnici, která plynně přechází v lesní. Dojíždím k závoře a stoupání se ještě více zintenzívní. V tomto kopci, ač se to nezdá, se dá posoudit, jestli má člověk již něco najeto, nebo ne. Já se ujišťuji, že něco najeto mám. Lesní cesta se pěkně proplétá napříč vrstevnicemi a těsně před vjetím do hustšího lesa je po levé straně pěkný výhled na Buchlovské kopce. Dojíždím k prvnímu rozcestníku Pod Dubem.

Malá zastávka a opět nabírání dalších výškových metrů k vrcholu. U rozcestí Pod Dubem mne upozornilo „Drásalovské“ značení na cestě, kdy část etapy tedy volím jako jeho trasu. Z asfaltky se přejelo příkopem do koryta, kde i lesní technika zapíná všechny možné převody. Po 300m vjíždím do smíšeného lesa a dosahuji cíle dnešní vyjížďky, Javorčí vrch.

Lesní pěšina pokračuje po hřebeni nahoru i dolů. Po zhruba 2km je rozcestí. Rovně by se dalo pokračovat takřka do Holešova. Já jsem odbočil vpravo a strmým technicky náročnějším sjezdem se přibližoval k Rusavě. Některé úseky byly sjízdné jen díky svižnějšímu tempu, takže vymleté díry od vody se přelétaly jako na koštěti. Z lesa jsem doslova vypadl asi v půli Rusavy na hlavní cestu. Odbočil jsem doprava a projetím zbytku Rusavy mířil k Holému Vrchu.

Z Holého vrchu pokračuji po hřebeni. V jednom místě mě již po několikáté zaujalo několik opravdu velkých balvanů ležících těsně vedle stezky. Kdyby je tam člověk donesl, asi by se pronesl, ale vzhledem k jejich velikosti je jasné, že tu stojí jistě již více než tisíce ne-li milióny let. A já kol nich kolmo pokračuji dál lesem, vědom si, kolik lidí před a po mně tu již prošlo, projelo….

Další rozcestí, na kterém odbočuji opět doprava a středně těžkým sjezdem se dostávám na asfaltku. Po této cestě směrem dolů se za několik kilometrů objevuji ve Fryštáku. Projíždím Fryštákem, Výlantou, přejíždím přes mostek a opět jsem u Fryštácké přehrady. Tentokrát ale měním trasu a místo obvyklého stoupání vybírám stoupání pro mne novým úsekem. Jde o úsek „po stopách“ lesní techniky. Místy je břeh lemující cestu tak vysoký, že se v něm celý schovám. Po nějakých necelých 2km je další možnost odbočení doleva. Úzká kančí stezka se po chvilce napojí na již známou kocandskou asfaltku. Tato vyjížďka nebyla sice na průjezdní místa až tak zajímavá, ale pro borce, kterým jde o nastoupané výškové metry, můžu tento úsek být příjemnou vyjížďkou.

Tak třeba někdy i s vámi kolotoulkař Kamil.

A pozor!!! V sobotu 6. října vás všechny srdečně zvu na vyjížďku v rámci Dne kraje, start je v 10hodin, 10 minut a 10 vteřin od zlínského mrakodrapu, jedeme na rozhlednu Brdo. Ty brďo, to bude jízda….

Mapa

Fotogalerie