Holešovská Restaurace Cukrovar. Šlehačka by vystačila na sněhuláka

Restaurace Cukrovar (Foto: Restaurace Cukrovar)Restaurace Cukrovar (Foto: Restaurace Cukrovar)
Restaurace Cukrovar (Foto: Restaurace Cukrovar)
Kuchtík Chutík 5. 10. 2012 | Zdroj: Kuchtík Chutík

Kde že předloňské sněhy jsou... V Holešově - Všetulích mívali cukrovar. Tedy plně funkční fabriku na výrobu cukru. Jako vzpomínka na časy předminulé je jedna docela zajímavá restaurace, která ctí právě tento název. Restaurace Cukrovar.

Do ní se tentokrát vydal Chutík mladší s kamarádkou. A postřehy proto mohou být poněkud jiné než obvykle, pestřejší, jadrnější, odvážnější. Inu, mládí.

Restauraci najdete snadno, značení je výborné, skvělá je zahrádka, nápaditý a inspirující interiér, hodně originální, zdobné bylo prostírání. Ale pozor. Obsluha. Ta prý poněkud neosobní, podle názoru slečny dokonce éterická, zřejmě chápáno jako neviditelná, patnáctiminutové čekání na polévku zrovna nepotěšilo.

Polévka ovšem dle Chutíka juniora vynikající, však také cena docela vysoká. Za držkovu polévku z hlívy s pečivem 41 korun, to není na okraji města málo. Skvrnka na výborné polévce? Hned dvě. Každý krajíček chleba totiž spatřil světlo světa jiný den, křehký a vypečený, ale také jednoznačně z předešlého dne, osýchající. A pak servis. Podtalíř i polévkový talíř už musely leccos zažít, oba oťukané...

Chutíkovo hodnocení vychází na 3 hvězdičky.

  • velmi kvalitní interiér i možnost parkování
  • nevýrazná, neosobní, nezkušená obsluha
  • značná čekací doba na polévku
  • poměrně vysoká cena svíčkové a tomu neodpovídající kvalita
  • dobré nealko pivo
  • velmi dobré gratinované žampiony s nivou
  • vynikající dezert

A vezměme to z jiného konce. Dezert v Cukrovaru, tak to byla paráda, alespoň podle Chutíkovy společnice u stolu. Tažený domácí závin avizují na jídelním lístku v provedení dva kusy, na talíři ovšem k milému překvapení kusy tři. Cukru a šlehačky prý tolik, že by se dal udělat sněhulák. Tak to je příměr jako hrom. Pochvala jeho autorce i tvůrci dobroty.

Hlavními jídly tentokrát byly svíčková a gratinované žampiony s nivou. Svíčková měla hodně masa, jeho nevýraznou chuť ale příliš nevylepšilo ani prošpikování špekem. Omáčka se prý příliš, co se konzistence týče, nevyvedla a hlavním "šutříkem" úrazu byly knedlíky. Kynuté i karlovarské, ovšem ledabyle napařené a oschlé. Tak tohle se za 158 korun moc nepovedlo, snad lze pochválit jen zmíněnou velkou porci masa.

Záchrana přišla odjinud a nečekaně. Malé pivo, nealko, v originální sklenici s pěknou pěnou a plnou chutí.

Gratinované žampiony s nivou se naopak vyvedly hodně dobře. Skvěle doplněné zeleninou, ta se vkusně vešla na talíř. Pro slečnu byl jedinečným zážitkem nejen pěkně nazdobený talíř, ale coby milovnici estetična i báječný interiér. Chutnalo, navíc v krásném prostředí. Jako mladá dáma ocenila i dokonale čisté toalety, neocenila ovšem už zmiňovanou málo aktivní obsluhu.

Za dva obědy bez kávy, jíž nikdo k dezertu nenabídl, 395 korun.

Fotogalerie

O autorovi

Kuchtík Chutík

Pozorovatel restaurací ve Zlínském kraji. „Vaří“ své postřehy nikoliv pro gourmety a další experty, ale nabízí svůj obyčejný pohled běžného návštěvníka.

Komentáře


Mail-Info

Zadejte svou e-mailovou adresu

Přihlaste se k odběru aktuálních zpráv:

  

Antispam