Prokličkovali jsme Baťovým areálem, vyjeli na autobusovém nádraží. Dále podél Dřevnice po cyklostezce, až do Otrokovic k soutoku Moravy. Zde jsme poprvé okusili oblíbený protivítr. Ale i s tím jsme si věděli rady a střídali se v čele pelotonu a proráželi vítr. Díky tomu jsme dojeli v plném počtu až do Babic. Zde jsme v přístavním stánku zakoupili občerstvení financované firmou Avonet. Tímto ještě jednou děkujeme.

Z Babic nás na dalších pár kilometrů vyrazilo o tři účastníky méně a to o Janu, Evu a Pepu. Pokračovali jsme podél Baťova kanálu do Starého Města. Zde je dobré se držet modré značky, která nás provedla zmiňovaným městem bez problémů. Za Starým Městem pokračuje cyklostezka dál k Velehradu. Vzhledem k pěknému počasí se míjíme s protijedoucími skupinkami cyklistů již od Zlína. Na Velehradě dáváme druhou zastávku dnešního dne i s obědem. Zde se také loučíme s dalšími účastníky dnešní vyjížďky Honzou, Evou a Petrem. Tak a zbytek skupiny míří k Bunči po cyklostezce. Kdo tento směr zná, tak ví, že po vesnici Salaš je cyklostezka takřka bez převýšení. Za vsí začne pozvolné stoupání, ale vzhledem k pěknému asfaltovému povrchu až na Bunč doporučuji tuto trasu všem. Před stoupáním na Bunč jde ještě doplnit voda do bidonů ve studánce po pravé straně při výjezdu…

Dojíždíme na Bunč. Cyklistů je zde opravdu hodně. Proběhlo menší občerstvení a vzhledem k již dřívějšímu stmívání nasedáme na kola a míříme do Zlína. Jelikož cesta na Bunč, kterou jsme zvolili, byla po cyklostezce, tak trasu zpět jsme si zpestřili průjezdem po lesní cestě. Z Bunče jsme vyjeli směr Ranč Kostelany. Po cca dvou kilometrech jsme odbočili doprava a strmějším stoupáním již po lesní cestě míříme k rozcestí Komínských skal. Rozcestník míjíme pravou stranou a mizíme v hustším lesním porostu smíšeného lesa. Místy je potřeba dát pozor na větší kořeny vystupující ze země a také na stromy, kolem kterých vede stezka, ale hodně těsně. Po ujetí čtyř kilometrů je potřeba zdolat poslední úsek. Máme na výběr ze dvouset metrových sjezdů. Jeden vede strmě dolů vymletým korytem od vody a druhý úsek vede lesem přes spoustu větších kořenů. Všech pět zbylých účastníků volí, jestli se to tak dá říct, jistotu po kořenech. Dole pod lesem na asfaltce se scházíme všichni a v pořádku.

Další naše kilometry vedou Kudlovickým údolím. Jelikož je celý úsek z mírného kopce, tak se svižnějším tempem přibližujeme k samotným Kudlovicím. Z Kudlovic se přesouváme do Babic a zde se opět napojujeme k Baťovu kanálu a míříme směr Napajedla. V Napajedlech nás opouští další účastník Víťa. Z Napajedel již bez větru se přesouváme do Otrokovic. Pomalu se nám začíná stmívat, tak po projetí Otrokovicemi si nasazujeme svítilny a blikačky. Podél Dřevnice se i po ujetí sta kilometrů svižnějším tempem přibližujeme ke Zlínu. Ukončení programu „Dne Zlínského kraje“ které bylo naplánováno na 17 hodinu, již nestihneme, a tak jsme se rozhodli tuto poslední vyjížďku v krátkém úboru, ukončit zlatavým mokem na jedné zlínské zahrádce.

Bilance vyjížďky – ujeto 103km a nastoupáno 650m.

Děkuji všem, kteří se zúčastnili a věřím, že podobných akcí se podaří v příštím roce zorganizovat víc. Tímto vyzývám a prosím příznivce kolotoulek o náměty na vyjížďky a možná někdy i s vámi

Kamil Kolotoulkař.

Mapa

Fotogalerie