Je desátá hodina a vydávám se u sousedů v Olomouckém kraji projet v jarním kolotoulkaření již popsanou trasu Litovelským Pomoravím. První kilometry vedou kolem Mlýnského náhonu. Zde vede pohodová cyklostezka s asfaltovým povrchem. Je docela brzy, takže na stezce není ani nějak velký provoz. Úsek je totiž vyhlášenou destinací bruslařů. Přejíždím lávku a s větrem v zádech mířím vpřed. Za druhým mostem pokračuji pořád po levém břehu, i když stezka přejíždí zmiňovaný most a vede vpravo. Je potřeba i trochu terénu, říkám si.

Po dvou kilometrech polní pěšina zatáčí doprava přes menší potok a také zde je menší lávka. Přejíždím ji a ocitám se na louce, přes kterou vede úzká cestička končící až u známého přírodního koupaliště Poděbrady. Tady potkávám pár ranních „pejskařů“ venčících své čtyřnohé druhy. Naštěstí jsem projel bez jejich povšimnutí a můžu po další luční pěšině mířit k jezu mlýnského náhonu. Hned za mostkem odbočuji doleva a užívám si pár stovek metrů smíšeného lesa. Z lesíku vyjíždím na pole, kde je naštěstí stále projetá cestička. Po kilometru jsem na hlavní cestě do obce Sedlisko.

Obcí je stezka dobře značená a navíc si ji z jara pamatuji, tak ji mám za pár minut opět v zádech a po další polní cestě mířím do chráněné oblasti Litovelské Pomoraví. Přejíždím most přes jedno z ramen Moravy a vjíždím do smíšeného lesa. Cesta pěkně ubíhá. Jsem prakticky sám. Dojíždím k Lovecké chatě, kde již pár konzumentů posedává. Já bez zastávky mířím dál. Dojíždím po chvilce k rozcestí U tří mostů. Zde se může vybrat ze dvou tras. Jedna vede po asfaltu a její část vede po otevřeném úseku nebo druhá po lesní cestě okolo vody. Volím lesní úsek.

Je sice pravdou, že při podzimu je na cestě popadaných nejenom pár větví ze stromů a pod vrstvou listí si nejsem jist, zda je či není někde skryta kaluž, ale to bylo tím, co mne sem zlákalo. Pěšina se pěkně linula kolem jednoho z ramen náhonu. Listy hrající všemi barvami bylo radost pozorovat. Po cca třech kilometrech jsem dojel k mostu, odkud se v letních měsících vydávají vodáci k vodnímu putování. Momentálně zde není nikoho. Nedalo mi nezajet se podívat k ještě jedné křižovatce řek, kde se Morava rozděluje. I zde jsem sám.

Vracím se ke zmiňovanému mostu, abych suchou nohou přejel Malou vodu. Za mostem odbočuji doprava a mířím směr Náklo. Po levé straně zdraví projíždějícího diváka pštrosi, kteří obývají pštrosí farmu. Sice netleskají a neskandují, ale pozorují nedělního kolotoulkaře. Dojíždím ke Lhotě nad Moravou. Projetím vesnice se dostávám k nádrži Náklo. Zde je v tento podzimní den živo jen v podobě rybářů. Otáčím kolo a opět mířím napříč obcí, abych záhy najel na cyklostezku a pokračoval do Litovle. Stezka je vesměs rovná, takže je vidět takřka tři kilometry před sebe a díky tomu se může stát pro někoho utrpením, ale okolní krajina v podobě lužních lesů to vynahradí. Rovinka je za mnou a následuje členitější terén, ale jen co do zatáček. Kdo čeká nějaký ten kopeček, bude zklamán. Kopečky si vynahrazuji rychlostí šlapání, kdy zasloužená zastávka v Litovli na jedno bude odměnou. Z lužního lesa po chvilce vyjedu u koňského výběhu, kde se zrovna pase stádo. Od ohrady je to co by kamenem dohodil do Litovle. Zde jsem projel pěkným parčíkem s větším rybníkem. Vedle parku je malá příjemná hospůdka i s posezením venku, kdy přišla na řadu odměna.

Zpáteční cestu jsem si chtěl zpestřit jinou volbou trasy, ale protože v meandrech klikatící se Moravy je lehko se ztratit a nenajít cestu zpět, vrátil jsem se a pokračoval stejnou cestou. Zajížďky ale nelituji, poznal jsem další zákoutí Litovelského Pomoraví. Typ vyjížďky doporučuji všem požitkářům přírody, kterým nebude vadit takřka žádné převýšení a tuto trasu projedou jak na jaře, v létě, na podzim i v zimě, a vždy se najde něco nového, co v dané období překvapí.

Tak třeba někdy i s vámi kolotoulkař Kamil.

Mapa

Fotogalerie