Prostředí tedy zaručeně specifické, poobědvat se tu dá přímo na vodě. Podzim vládne, horní terasa zavřená, jindy v letních měsících se tam dá poobědvat i popít, teď se musíme spolehnout na přízemní restauraci s pevnou střechou. Interiér je naprosto ojedinělý, všude se to hemží námořnickými i pirátskými figurami mnoha provedení, až by to svádělo dát si "mléko" těchto chlapců, tedy rum, vlastně tuzemák, jenže ten jaksi zrovna ve Zlíně ztratil na poctivé pověsti...

V nabídce polévek je boršč a také vývar, nuže, kapitáne, daváj boršč, tuhle sílu převážně ruských námořníků. Hustou polévku tu ve velké porci nemají špatnou, dle našeho soudu předčila zmiňovaný konkurenční vývar.

Chutíkovo hodnocení vychází na 3 hvězdičky.

• velmi originální interiér i umístění restaurace
• zanedbané prostředí přehrady
• přátelská, kvalifikovaná obsluha
• velké porce polévky
• chuťově průměrná úroveň pokrmů
• střední cenová hladina
• velmi slušný sortiment včetně salátů, těstovin
• desert nevalné chuti

Boršč je dnes navíc součástí meníčkové nabídky, jako každý den tři druhy jídel za přijatelných 70 korun, v tomto případě vepřový grilovaný plátek, pečené brambory a tatarská omáčka. Při této ceně i originálním prostředí netřeba velkých nároků, brambory nicméně pochvalu nezaslouží, že by opečený předmražený polotovar? Maso i dochucovací omáčka standardní.

Mezitím se po poledni restaurační prostory utěšeně plní, oba mladí, ale už zkušení provozovatelé působí sehraným dojmem, tuhle práci mají v malíku, radost pohledět.

Chutík čeká na zdejší specialitu, kuřecí křídla v kořeněném obalu. 350 gramů za 90 korun, avizovaná doba čekání až 45 minut byla přeci jen kratší. Na stole se objevují zhruba po půlhodince společně s chlebem a nakrájenou mrkví, pak ještě v misce teplá voda. Koření ladí chuť, ale kulinářský zázrak se rozhodně nekoná.

Pití: slušná Plzeň za 34, Radegast Birell za 27. Ještě by to chtělo něco k vyvolání lepších gurmánských zážitků, dnes je na ně kupodivu čas. Lívance s marmeládou, cukrem a čokoládovou polevou. A jedno presso. To druhé pohříchu mnohem lepší, to první opět zjevně z polotovaru, chuti nelíbezné a poměrně stěží ukrojitelné, bohužel.

Příští návštěva s jinak velmi sympatickým personálem možná zastihne kuchyni v lepší kondici... Přičemž je jasné, že zázraky v podmínkách, které ve specifické lodní restauraci panují, asi hned tak čekat nemůžeme. A příště si dáme chobotnici...

Fotogalerie

O autorovi

Kuchtík Chutík

Pozorovatel restaurací ve Zlínském kraji. „Vaří“ své postřehy nikoliv pro gourmety a další experty, ale nabízí svůj obyčejný pohled běžného návštěvníka.