Jenže ouha hned na začátku. Jinak docela svižná servírka upozorňuje, že v pravé poledne je nabídka z týdenního menu poněkud, tedy přímo polovičně, prořídlá. Halušky už nejsou a místo avizovaného křehkého hovězího na karotce s jarní cibulkou a vařenými bramborami nabízí vepřové s hranolky. Vařené brambory totiž právě došly...

Chutík se tedy společně s hovězím vývarem s nudlemi rozhoduje pro Katův šleh s rýží a oblohou. Meníčko za 75 korun, cena standardní, pokrm chuti průměrné.

Chutíkovo hodnocení vychází na 2 hvězdičky.

• příjemný interiér
• stylový jídelní lístek, ovšem ve zvláštní jazykové směsi
• v pravé poledne jen poloviční nabídka denního menu
• velmi podivná "šlehačka" na dezertu
• zdarma voda s citronem k meníčku
• průměrná obsluha
• slušné toalety

Jeho příjemná společnice si nejdříve vybírá  valašskou kyselici s kouskem klobásy a špekem. Konstatuje, že už jedla hodně lepší... Polévka přitom není z nejlevnějších, vyjde na 35 korun. K tomu údajně z meníčka, kde se ovšem nenachází, stejně jako chybí ve stálém jídelním lístku, kuřecí medailonky s hranolky a zeleninovou oblohou. "Chuti mdlé," lituje mladá dáma po degustaci.

Ještě je chvíle času, zkusme tedy něco z dezertů, nabídka je poměrně široká. Zaujal nás "Banán dovezený až z Afriky a politý čokoládou." Za chvíli je na stole i se zmrzlinou, čokoládou a šlehačkou. Chutík se smutně dívá, kterak dámě nevoní "šlehačka". Že by snaha držet dívčí linii? Jenže poté, co mu číšník ochotně přinese druhou lžičku, musí dát za pravdu spolustolovnici. Nikoliv banán, ale šlehačka nakyslé chuti v podivné krémovité konzistenci, musela putovat do kuchyně z veliké dálky, možná z Afriky. Každopádně se o tom, že by byla čerstvá, nedá mluvit ani trochu.

Káva už tuhle kaňku vypít nemůže, jí samotné se ovšem vytknout  nedá nic.

Chutík nemívá sklony ke kritice, chválí oprávněně docela rád, ale tentokrát je skutečně na rozpacích. Jako pozitivum nutno vyzdvihnout fakt, že na vyžádání dostanete na stůl k meníčku zdarma pohár vody s citronem, nepřiplatíte ani korunu.

Za zmínku pak stojí ve valašštině psaný stylový jídelní lístek, některé výrazy ovšem hraničí spíše než s lidovostí se sedláckou neomaleností. Viz: "pro ty, co nežerů maso..." Jindy zase obsahují originální názvy, jako v případě slepičího vývaru: "Povařená slepica s játrovými knedlíčky a lokšama." Vůbec spisovná čeština a jazyk sedláků se tu mísí poněkud zvláštně. "Pohár ze severní točny s ovocnů směsí" budiž toho důkazem.

Stejně jako fakt, že rozpaky, kterých jsme zažili nečekaně dost, uhlazuje příjemný interiér i velmi slušně vyvedené, čisté toalety.

Fotogalerie

O autorovi

Kuchtík Chutík

Pozorovatel restaurací ve Zlínském kraji. „Vaří“ své postřehy nikoliv pro gourmety a další experty, ale nabízí svůj obyčejný pohled běžného návštěvníka.