Stalo se tak paradoxně poté, co vinou nejrůznějších okolností muselo, lépe řečeno mohlo, na trávník hned devět nových hráčů. A všichni potěšili, ani chvíli nebylo po bleskové gólové smršti z úvodu pochyb o tom, kdo je na Hané pánem. Trenér Bílek pouštěl do kamer tu a tam věc, kterou u něj alspooň navenek zná málokdo, totiž úsměvy.

Naráz se hrál fotbal, který měl hlavu i patu, nechyběly kolmé přihrávky, nebezpečné situace a ani to, proč se fotbal hraje, góly. Fotbalový fanoušek je nevděčný, čtvrtfinále Eura mu jen tak nestačí. Rok 2012 se tak přes dobrý olomoucký konec hodnotí všelijak. Pěkná olomoucká tečka je ale určitě pohlazením, nebuďme přehnaně kritičtí. Slováci pak za své vystoupení dostali od vlastních médií a fanoušků "kartáč", který škrábe až na krev.

Jenže český fotbal, to je i jiná stránka věci. Právě v tuto chvíli zasedá disciplinárka, mluví se, pokolikáté už, o prodaných a ovlivněných zápasech v nejvyšší soutěži. O bitvě mocných. Ale spíše jde o boj a nikdy nekončící válku nemocných. Nemocných nečestnou touhou po úspěších. A nejen to, také o touhách jiných, o tom, jak co nejvíce uškodit konkurenci. Fotbal čistý štít neměl, nemá a kdoví, zda někdy bude mít. Kdo se pak chce divit, že na prvoligová utkání chodí diváci v počtu jednoho tisíce....

O autorovi

Hubert Leč

Sportovní glosátor, který umí tvrdě zasmečovat svými postřehy.