To beru, ale amnestie, kterou vyhlásil na Nový rok pan prezident Klaus, tu mi tedy kočičí hlava nějak nebere. Všude slyším rozlícené lidi, naštvaní jsou prý policisté, soudci, státní zástupci. Z věznic přicházejí lidé, kteří nemají kam jít, tahle společnost jim víceméně nastavila pravidla tak, že se časem do zařízení s mřžemi zase vrátí. Jenže mezitím stihnou napáchat skutky, které je tam znovu pošlou. A mimochodem, svými tu menšími tu většími lumpárnami zaměstnají zase celou mašinerii, policisty, státní zástupce, soudce, není to tak, že by mířili do vězení jen tak... A to všechno samozřejmě něco stojí.

Co má třeba říkat takový pan Zdeněk ze Slavičína, sedí ve své oblíbené hospůdce s kamarády, popíjí pivo i něco ostřejšího. V tom ho brutálně a bez důvodu napadne amnestovaný chlap, který ho málem zabije. Ten omilostněný chlap byl ve svých čtyřiceti letech už jedenáctkrát trestaný !!! Toho asi amnestie nenapraví a místo jako gesto dobríé vůle působí jako výsměch všem normálním lidem.

Bohužel, podobných a mnohem horších činů bude mnohem více. Ale o to snad ani tolik nejde, stříhám ušima, když poslouchám, jak se baví lidé kolem, když komentují třeba to, že se trestům vyhnou i lidé spojení s korupčními činy. Jak o tom píše celá Evropa, jak se objevují zprávy o tom, že se prezident mohl touhle amnestií dopustit vlastizrady, jak opozice kvůli amnestiii znovu vyhlašuje snahu vyslovit nedůvěru vládě. Je toho hodně, zastánců má tedy v tomto případě pan prezident pramálo.