Zlín potvrdil to, v co věřil před začátkem sezóny málokdo. Tým pečlivě poskládaný z hráčů všech věkových kategorií od velezkušených až po mladíčky postupně dozrával, ve finiši základní části získal Prezidentský pohár a mít o něco víc nakloněnou paní Štěstěnu, muselo se ve Zlíně slavit ještě teď.

Fantastická byla atmosféra zvláště při posledním rozhodujícím utkání. A skvělá byla i potom, když puk poměrně nešťastně skončil v čase 96.15 !!! za zády domácího brankáře Jakuba Sedláčka. Diváci se královsky bavili a ukázalo se, třeba i díky přiznané teči plzeňského Slováka před vyrovnávacím Čechovým gólem 10 vteřin před koncem základní hrací doby, že jde koneckonců jenom o sport, nikoliv o život. A tak to také diváci brali. Byť museli v samém závěru skvělé sezóny spolknout spolu s hokejisty hodně hořké sousto.

I druhý den, a kolik ještě dalších, byl hokej tématem číslo jedna. Kdekoliv. V obchodech, u lékaře, ve školách i v trolejbusech. Zlín si udělal jméno přinejmenším v celorepublikovém kontextu a to jméno velice dobré. Mimochodem, tohle kdysi výstavní město dávané za vzor jiným, to hodně potřebuje, vystoupení "zlatostříbrných" hokejistů budiž návodem. Jednou stříbro. A příště klidně zlato.

O autorovi

Hubert Leč

Sportovní glosátor, který umí tvrdě zasmečovat svými postřehy.