Michal Bílek svůj konec tušil. Třebaže po doslova nádherné akci jeho svěřenci vedli a mohli po další Kozákově střele i více, dva italské góly po hrubých českých chybách jen dokumentovaly, že to takhle dál nejde. Mimochodem, daleko více než trenér by potřebovali absolutního padáka mnozí fotbalisté, kteří prostě svojí herní úrovní na špičkovou Evropu či dokonce svět nemají ani náhodou.

Příběh Itala v českých službách Carla Parisiho u volejbalové reprezentace je trochu jiný. Jeho děvčata postoupila na mistrovství Evropy v Německu a ve Švýcarsku ze skupiny smrti ze druhého místa, zdolala silné Polky i Bulharky a líbána paní Štěstěnou si mohla libovat, jak přijatelného soupeře jim los v osmifinále nastolil.

Francouzky postoupily se štěstím ze třetího místa skupiny B po jediném vyhraném tie breaku. Však také Češky po přesunu do Švýcarska jasně vedly, druhý set zametly se soupeřkami 25:9. Na šampionátu nevídané. Pak ale dvakrát těsně prohrály v koncovce třetí a čtvrté sady. Mimochodem ve třetí vedly 20:15, promarnily spoustu mečbolů a když nejlepší hráčka našich Havlíčková zazdila smeč, nastal čas hlasitého pláče. Dál jdou po výsledku 2:3 už téměř mrtvé Francouzky...

Trenér sice nekončí, alespoň to zatím jasně na rozdíl od Bílka neproklamoval, ale větší facku od svých dívek dostat opravdu nemohl. Hrana úspěchu a zklamání je skutečně nesmírně tenká.

To fotbalisté dávali trenéru Bílkovi najevo svoji nekvalitu najevo průběžně, takže ho aslepoň takhle děsivě nezklamali.

O autorovi

Hubert Leč

Sportovní glosátor, který umí tvrdě zasmečovat svými postřehy.