Tahle verze je stejně pravdivá, jako nepravdivá. A to je to, oč tu běží. Samozřejmě, fakt, že jsme ze skupiny s jen průměrně hrající Itálií, ale stejně jako my náladovými Dány, Bulhary a Armény nedokázali postoupit do baráže alespoň ze druhého místa, je jasný. Jde o neúspěch a s tím se musíme smířit.

Když se za uplynulými duely ohlédneme, ze všeho nejvíce nahrává celkový výsledek do karet těm, kteří už dávno tvrdili, že Michal Bílek není pravým trenérem pro národní tým. Ale stejně tak platí, že si postup prohráli sami hráči, doma nedokázali kromě absolutně nejslabší Malty porazit nikoho a v tom je ten problém. Když totiž mají čeští fotbalisté diktovat tempo hry, vytvářet si šance a zatlačit soupeře, tak to naráz nejde.

Odpověď na tuhle nelichotivou prekérnost mám. Naše záloha, která má vytvářet onen tlak, příležitosti a rozhodující momenty pro útočníky, dnes prostě s výjimkou velmi výjimečně zdravého Rosického a pár jeho světlých okamžiků, hráče světové ani evropské třídy nemá. A v tom je zakopaný pes.

Pak už asi opravdu musíte kalkulovat i s přízní paní Štěstěny. Ta ovšem rozdává spravedlivě, a u nás není na návštěvě pořád...

O autorovi

Hubert Leč

Sportovní glosátor, který umí tvrdě zasmečovat svými postřehy.