Našim se moc nevěřilo. Senzačně sice zdolali ve skupině Kanadu, stejně nečekaně ale prohráli s do té doby naprosto lichým německým výběrem. Když šlo do tuhého, poradili si překvapivě snadno se Slováky. A už v novém roce naráz stáli před velkou výzvou.

Buď zamáznout všechny skeptiky, kteří tvrdili, že pokles našeho mladého hokeje je už trvalým jevem, pochlapit se a porazit stejně mladé Finy. Tím mohli nakročit k bojům o medaile, v což věřili jen nepolepšitelní optimisté. Anebo zase nepřekročit svůj stín a pokračovat ve vyklízení medailových pozic posledních let.

Tak jako na celém mistrovství si naši vyskočili na pořádnou houpačku, zápas skvěle rozehráli, vedli nadějně už 3:1, jenže pak jej trestuhodně ztratili. Kdo chtěl, viděl. Každou další minutou docházely výběru trenéra Přerosta síly, v poslední části hry Seveřané nejen vyrovnali, ale vlastně docela zlehka, bez pořádného českého odporu si do bojů o tři cenné kovy vyšlápli oni.

Naši prohráli 3:5, možná je těší, že se vyhnuli nevyzpytatelným bojům o záchranu, ale domů určitě spokojeni nejedou. Rok, který má na hokejovém poli olympiádu i mistrovství světa seniorů příliš dobře nezačal.

O autorovi

Hubert Leč

Sportovní glosátor, který umí tvrdě zasmečovat svými postřehy.