Zázrak se nekonal, mávnutí kouzelným (Vrbovým) proutkem nepřišlo a v plné nahotě či snad ještě více než kdy dříve se projevila do očí bijící nemodernost naší hry, k tomu až neuvěřitelná porce nepřesností a jako nechtěný "nebonus" obrovská dorostenecká minela nejlepšího českého fotbalisty posledních let Petra Čecha, která stvrdila remízu. Ostatně porážka by pro Nory, kteří byli ve spoustě herních činností, třeba přechodu do útočné fáze, lepší, byla hodně krutá.

Jednu výhodu norské vyrovnání v samém závěru určitě má. Z hrušky, na níž jsme nezaslouženě byli docela vysoko, jsme spadli tvrdě pěkně dolů. Ani jeden z fotbalistů, kteří se předvedli na trávníku nemá místo v reprezentaci jisté. Vsadím se, že k další přípravě na Finy povolá Vrba řadu úplně jiných potenciálních kandidátů snad ještě pořád váženého dresu se lvem nikoliv na prsou, ale kdesi u ramene.

Kdo říká, že má nový trenér na skládání optimální sestavy málo času, mýlí se. Času je dost, málo by jej měl, kdyby měl s tímto výkonem průměrných hráčů pomýšlet na účast a taky na úspěch na blížícím se mistrovství světa.

Představím-li si, že by tento výkon měl stačit třeba na Němce či Brazilce, jímá mne pot či spíše mrazení v zádech.

O autorovi

Hubert Leč

Sportovní glosátor, který umí tvrdě zasmečovat svými postřehy.