Začínáme, počasí nám přeje, kdyby ne, mírné kapky ukryje hned zkraje putování jarně probuzený voňavý les. Stoupáme pěkně nahoru a nespěcháme, po levé i pravé ruce unikátní křížová cesta včetně seznamu mladých chlapců z okolí, kteří položili životy před sto lety za císaře pána.

Když dorazíme na hřeben, máme dvě možnosti, buď vyrazíme strměji dolů do Pozlovic, anebo cestu maličko natáhneme a prohlédneme si krásné louky, úžasné dřeviny, vzrostlé listnáče a kolem ohrady, kde se pasou i půltunoví býci dorazíme do Řetechova. Všechno je v květu, po překonání nejvyššího bodu trasy už budeme vlastně jen a jen mírně a příjemně klesat.

V Řetechově mají útulnou maličkou hospůdku, otevírají odpoledne, zastavení nebudete litovat. Když jsme ale vyrazili hned zrána, nabereme z vlastních zásob v batůžku. Mimochodem tahle maličká vesnice, správně součást Luhačovic, je jako ze škatulky.

Odsud seběhneme zlehka po asfaltce dolů a za chviličku jsme v Pozlovicích. Tady už začíná turistická sezóna a je to znát. Zorientujeme se a za pár dalších minut jsme na břehu Luhačovické přehrady, jak se nádrž na katastru zmíněného městyse Pozlovice nazývá.

Nu a odsud už jsou to nějaké tři kilometry rozkvetlou stezkou, která nás dovede tam, kam míří upevňovači zdraví desítky let. Za půlhodinku jsme na kolonádě v Luhačovicích. Plno květů, Společenský dům, Jurkovičův dům, Vincentka a mnoho mnoho dalšího. Našlapujte zvolna, nespěchejte, radujte se z velikonočního času klidu a pohody. A dejte si něco dobrého.

Krásné dny a pevné obutí.

Zdraví Vás turista Zlínek.