Naši hokejisté vedli nad Američany ve čtvrtfinále MS pohodově 4:1, Salák chytal jako Holeček s Dzurillou blahé paměti dohromady a zvolna jsme si připíjeli na semifinále.

Jenže kamarád asi odcházet neměl, je to taková chodící pozitivní nálada. Američané nám dali dva bleskové góly a poslední půlminutu jsme skutečně protrpěli.

No, povedlo se, ale kdyby ne, mohlo z toho být nikdy nevídané fiasko. Tenhle český tým je prostě jako den a noc, anebo spíše jako přesýpací hodiny. Jednou dole a za chviličku nahoře a naopak.

A tak si v intencích povahy zmíněného kámoše říkám: a proč by to takhle nemohlo vyjít třeba do finále?

O autorovi

Hubert Leč

Sportovní glosátor, který umí tvrdě zasmečovat svými postřehy.