Samozřejmě, teď si chvíli zastřílí skeptici hovořící o tom, že před sešupem našeho hokeje varují dlouhou dobu. Soudit podle dvou posledních nevydařených zápasů je jednoduché a ne spravedlivé.

Náš tým totiž měl ducha, nechyběla mu po celý dlouhý turnaj bojovnost, ale co mu pro změnu chybělo určitě, byla kombinace. To co náš hokej zdobí sto let. Vytvářeli jsme si tudiž málo opravdu přesilových situací tři na dva či dva na jednoho. Nebýt hloupého faulu amerického kapitána Abdelkadera a našich dvou gólů v dlouhé přesilovce ve čtvrtfinále, mohlo to být ještě horší.

V celkovém kontextu se naši vracejí domů jako člen nejužší světové špičky. za rok na mistrovství u nás v Praze a v Ostravě je čeká velmi těžký úkol, udržet se v ní. Tedy v oné špičce, nikoliv mezi světovou elitou jako takovou.  A tak trochu očekávaný boj o titul, to tedy bude hodně tvrdý ořech.

O autorovi

Hubert Leč

Sportovní glosátor, který umí tvrdě zasmečovat svými postřehy.