Do Paříže se vydal se dvěma zlínskými a jedním nizozemským tenisovým přítelem. Zážitků fůra, k mírnému překvapení nejen ryze kladných.

Proč nejen ryze kladných?

Protože tenhle antukový grandslam žije vlastně jen z genia loci Paříže jako světového velkoměsta a úžasné tradice. Přímo v areálu už to zdaleka taková sláva není. Denně tam zavítá na přehlídku světových tenisových hvězd až 35 000 tenisových fandů z celého světa. Zázemí pro ně je ovšem docela bídné...

V čem především?

Zatímco o světové hráče je postaráno na dvou hlavních centrkurtech i v zázemí asi dokonale, což ovšem člověk zvenku nevidí, třeba s občerstvením je to bída. Pár stánků, vše totálně předražené, na cokoliv čekáte v padesátimetrové řadě skoro hodinu a ceny jsou pěkně přemrštěné, zlatá zlínská Vršava.

Jak si vyčíhat třeba Tomáše Berdycha?

Není to tak snadné, třebaže máte vstupenku, musíte být na místě velmi brzy dopoledne a prostě si chytit místo. Nám se to povedlo, Berdych hrál proti Španělu Bautistovi naprosto úžasně, v mých očích stoupl coby profesionál o tisíc procent. Člověk to prožívá, je rád za to, že je Čech, to češství tu dosahuje daleko větších hodnot než normálně.

Koho jste ještě zhlédli takříkajíc v akci?

Třeba Lucii Šafářovou, v jejím dramatickém vítězném zápase v singlu s Australankou DellAcquaovou, viděli jsme spoustu zápasů ve čtyřhře, moc zajímavý byl pohled na divočáka Itala Fogininiho, tolik raket jsme vzduchem ještě nikdy neviděli létat. Viděli jsme v akci i Federera, téhle legendě se moc nevedlo, ale je to pořád hráč světové extratřídy.

Takže, jel byste znovu?

Byl jsem na French open poprvé v roce 2012, tentokrát to zase byl skvělý zážitek, ale pro příště bych to zvažoval, Francouzi fakt mají v zázemí co zlepšovat, nedostatek komfortu mne nepříjemně překvapil. Ale zase takový pohled do zákulisí mezi partu vyplétačů raket, to byl zážitek, na nějž se nezapomíná. Tak uvidíme za rok.