"Teď už to mohu přiznat, do Luhačovic mne netáhly moje nemocné průdušky z klimatu v rodném Podkrušnohoří, jak jsem vždycky tvrdil. Vyskytly se tu zajímavé okolnosti, měl jsem hodně naspořeno z porevolučních zájezdů do německých Drážďan, taky z mých televizních vystoupení, ale hlavně z bývalé učitelské dráhy, dal jsem korunku ke korunce a s pomocí dobročinné organizace Korunka jsem začal nakupovat," vysvětluje boháč.

Nejdříve udělal kardinální tah, koupil tři lávky přes říčku Štávnici. "Kdo chtěl na kolonádu, musel pěkně cálovat," směje se Náhlovský svým nenapodobitelným smíchem prosťáčka. Přitom v obleku za dvacet tisíc, botách z tygří kůže za pět a košili za sedm působí jako nejelegantnější byznysmen.

"Pak jsem si pronajal na rok zřídlo Vincentky, to byste viděli, jak ji cizinci hltali, když jsem ji ředil s luhačovickou bylinnou a pak i se slivovicí. Z Ruska kvůli tomu do mého penzionu přijel inkognito na měsíc i tehdejší prezident Jelcin, málem tu v opojení z luhačovických dobrot vyhlásil třetí světovou válku," vzpomíná na devadesátá léta Náhlovský.

V prvním desetiletí nového tisíciletí už Náhlovský jen těžil ze svých fantastických nápadů. "Občas si zahraju s kapelou, občas uspořádám festival, ale dnes už hlavně obchoduji na burze, mám majetkový podíl vlastně ve všech budovách, které slouží lázeňským hostům, letos chystáme výrazné snížení cen za pobyty," dává najevo sociální cit.

Teď se šoumen vrhá také do Zlína. "Začnu obchodním domem a radnicí, obojí patří kamarádovi, primátorovi Mirku Adámkovi, tak snad půjde obchod bez problémů. Obchoďák zbořím, než spadne sám a na radnici bude domov pro bezdomovce, jejich situace je tu fakt tristní," dodává muž velkého srdce.

O autorovi

Jana Pravdová

Mystifikátorka tělem i duší, které není žádná pravda svatá.