Už samotný úvod mistrovství byl velmi zajímavý. Rozhodčí si vedli svou, Chorvaté byli rozpálení po duelu s domácí Brazílií doběla. Docela jsem si vybavil, jak před čtrnácti lety úřadoval jistý pan Colina v český neprospěch v duelu EURA s Holandskem. Nikdo mne nepřesvědčí o tom, že tito pánové se drží pravidel tak striktně, jak si to silnější domácí přejí...

Nu, pak tam byla jedna opravdová minela v neprospěch Mexičanů a pak už se hrál hlavně nádherný fotbal. Pětka v síti mistrů světa a Evropy ze Španělska podpořená neskutečnou parádou z hlavy Van Persieho. Japonská Hondova nádhera sice nevedoucí k bodům, ale nutící velebit krásu fotbalu. Anebo Pirlova rána do břevna s falší, která se vzpírá fyzikálním zákonům.

Výhra trpaslíka z Kostariky nad jedním z hodně černých koní turnaje z Uruguyae. A tak by ten výčet mohl pokračovat. Mimochodem favorité to lehké nemají ani trochu a třeba Angličané, Španělé či právě Uruguajci budou muset ve druhém vystoupení stoprocentně zabrat. No, nuda to tedy rozhodně není. O to větší škoda, že na setkání světových fotbalových velmocí chybí jedna desetimilionová země ze srdce Evropy.

O autorovi

Hubert Leč

Sportovní glosátor, který umí tvrdě zasmečovat svými postřehy.