Motto zní: spolupracujeme s přírodou, ona spolupracuje s námi. V přírodní zahradě se má člověk cítit jako v ráji. Zahrada má v přírodní podobě určitá specifika.

Paní Lenko, vy se tu cítíte jako v ráji?

Nebudu přehánět, ale myslím, že jsem si splnila letitý sen. Naše zahrada má zatím půl hektaru, může sloužit k odpočinku, k práci i rekreaci, ale hlavně k naprosté symbioze s okolím. Mají tu zpívat ptáci, prohánět se ještěrky, růst zelí i divizna, stejně jako spousta dalších léčivých bylin. Nu, tak to je a třeba zrána mi to ráj připomíná.

Co třeba ovoce?

Zrovna s přítelem tvoříme sad ze starých osvědčených odrůd, jinak tu máme letité stromy a jednu momentálně nádherně vonící lípu. Zázraky tu nečekáme, tedy co se úrody týče, půda je jílovitá a kamenitá vysoušená větrem. Ale na louce vedle máme spoustu sena a do něj pak sadíme brambory.

V zeleninových sklizních asi taky netrháte rekordy...

Proč bychom je trhali, ale máme třeba krásný česnek. Jinak ze zvířectva slepice, to jsem chtěla vždycky a na spásání třeba kamerunské ovečky.

Víkend patřil Dnům přírodních zahrad. Přijel se k vám někdo podívat, inspirovat?

No jejda, bylo jich hodně. Ze Zlína, od Kroměříže, Prostějova anebo až z Frenštátu pod Radhoštěm. Lidi na soulad s přírodou věří čím dál víc. A to je skvělé.