Jaký máte vztah ke Zlínskému kraji?

Tak já jenom ten nejlepší. Víte, křižuju ročně tou naší republikou a někde je to hezčí, někde méně. Ale do Zlína a okolí jezdím moc rád, dost často tam hraju. Navíc jsou tu moc milí, přátelští lidé. Oni všeobecně Moraváci jsou takoví přátelští a pohostinní. Takže do Zlína kdykoli a moc rád.

Práci s dětmi jste se chtěl věnovat vždycky?

To právě vůbec ne. Naopak jsem plánoval, že budu hrát jen pro dospělé. Zřejmě i proto, že můj otec Miloš Nesvadba kreslil a hrál pro děti. Chtěl jsem se tak nějak odlišit. Osud tomu ale chtěl jinak a mohu říct, že toho v žádném případě nelituji.

Je dětské publikum náročné?

Velmi. Děti vám totiž nic neodpustí. Jakmile je přestanete bavit, okamžitě to vidíte a slyšíte. Dospělý divák je schopný prosedět v hledišti celé nudné představení, dítě nikoliv. Na má představení ale nechodí jen děti, ale většinou i jejich rodičovský doprovod. Snažím se proto hrát tak, abych pobavil obě strany.

Odrovnal vás někdy nějaký malý divák?

Několikrát. Například jednou jsem se na nějaké akci podepisoval dětem do památníčků a vedle mě stál asi čtyřletý chlapec se svým tátou. Vzhlížel ke mně a v hlavě se snažil uspořádat myšlenky tak, aby mi mohl vyjádřit, jak moc mě má rád. Po chvilce se otočil na tatínka a řekl:" Táto, ten Michal nesmí umřít!". Dojalo mě to.

Jaké bylo Vaše dětství?

Vzpomínám na něj moc rád. Od svých tří let jsem s tatínkem chodil do Národního divadla a seděl jsem na klíně všem významným umělcům té doby. Miloval jsem pohled z portálů na jeviště.

Je podle Vás rozdíl mezi dnešními dětmi a dětmi třeba před dvaceti lety?

Mám to štěstí, že děti, které chodí na má představení, nejsou novými technologiemi jako jsou mobily, tablety a podobně zas tak moc pohlceni. Z praxe vím, že mohu hrát kdekoliv na světě pro děti od tří do šesti let a bude to stejné jako v Horních Počernicích, v Berouně a v Hodoníně.

Letos Vás čeká lední revue Jen počkej, Zajíci. Měl jste ten seriál rád?

Honičky mezi vlkem a zajícem jsem vždy miloval. Tu typickou a podmanivou hudbu stále nosím v uších. Neměl jsem jednoznačného favorita. Fandil jsem především té taškařici, které nikdy nechyběl moment překvapení. I proto se na lední revue těším, půjde opravdu o světově ojedinělý projekt.