"Před týdnem jsem přinesla 40 pravých hřibů z dobře známých míst u nás ve Chřibech, ale pak jako když utne," vysvětluje počínání posledních dnů. "A protože jsem čerstvě odešla do důchodu, mám čas." Ale brouzdat jen tak lesem vyprahlým a tudíž nic nedávajícím se jí nechtělo.

"My jsme taková houbařská rodina, že jsem sbalila dceru a vnučku a vyrazily jsme tam, kde by se snad něco dalo najít, na Šumavu. A taky že jo. I tady je sucho, ale přece jen byl náš dívčí houbařský triumvirát odměněn. Našly jsme holubinky, muchomůrky růžové, ale taky křemenáče, kováře a nádherné pravé hřiby," směje se paní Filípková.

Za pár dnů se vrací domů. "A se mnou i hřiby, nebojte, krásně prší, je vlhko a bude teplo. Ideální časy přijdou," doufá, vlastně věří, renomovaná houbařka.