Zajímala mne jiná věc. Sparta zdolala trpaslíka z Estonska 7:0 a naráz si leckdo začal malovat, jaký že má silný tým i v evropských poměrech. To, že pak v Tallinu uhrála s bídou jen remízu, se přikládalo velkému počtu náhradníků. Ale tady pozor, každý, kdo do Sparty přišel, rozhodně nepřicházel jako zahřívač lavičky. Progres spousty fotbalistů tu zrovna příliš nepokračuje.

Přesto se zdálo, že suverenní tažení předešlým ročníkem Gambrinus ligy se musí projevit i na evropském poli. Ale ouha, dvě branky v síti už v prvním zápase se Švédy na Letné. Pak sice velký vzmach, ale už dávno mělo blikat varovné světýlko. A co se stalo. Místo pokory a vědomí si síly švédského protivníka spíše silácké řeči o postupu a přemítání, na koho rudí narazí v play off o královsky placenou Ligu mistrů...

Pak už jen stačily dva góly skvělého Rosenberga a rázem je to zase jako před rokem. Jen s tím rozdílem, že český mistr může postupem v "béčkové", ale taky velmi zajímavé Evropské lize potvrdit, že tohle osudové zaváhání bylo jen nešťastným a momentálním výkyvem Lavičkových hochů.

Zato výkyvy českého klubového fotbalu jsou na pořadu dne. Respektive spíše potvrzení jejich nesíly. Mladá Boleslav, Librerec i Plzeň se s Evropou loučí dřív, než si k ní stačily přivonět.

O autorovi

Hubert Leč

Sportovní glosátor, který umí tvrdě zasmečovat svými postřehy.