Studium práv pro Vás byla jasná volba?

Ne tak docela. Pocházím z rodiny, která je spíše technického a ekonomického zaměření, ale já vždy věděl, že technika je směr, kterým se rozhodně ubírat nemohu. Když jsem uvažoval o vysoké škole, váhal jsem mezi studiem politologie a historie a mezi právem. Paragrafy a spravedlnost nakonec zvítězily.

Věděl jste hned, že se budete chtít stát státním zástupcem?

Většina spolužáků se na právech rozhodovala o své specializaci asi až spíše na konci studia. Já měl jasno už na začátku. Profese státního zástupce mě zaujala svou rozmanitostí, jednak dozorujete práci policie a následně jste v procesním postavení strany v řízení u soudu jako veřejný žalobce. To mě vždy lákalo a zpětně jsem si jistý, že mé rozhodnutí bylo správné.

Okresním státní zástupcem jste se stal ve 28 letech, krajským pak o rok později. Je běžné stát se tak mladý krajským zástupcem?

Asi úplně běžné to není a nebylo ani v té době, ale na druhou stranu bych na tom nehledal nic zvláštního. Měl jsem asi štěstí, že jsem byl ve správné chvíli na správném místě. Zrovna když ve Zlíně vznikalo krajské státní zastupitelství, tak jsem pracoval na okresním státním zastupitelství a shodou okolností tehdy volba padla na mě.

Už jste se někdy potýkal se syndromem vyhoření?

To ještě myslím ne. Svou práci mám moc rád a asi jsem nikdy neuvažoval, že bych se věnoval něčemu jinému. Slabší chvíle jsem zažíval třeba právě u metanolové kauzy, ale v jiném slova smyslu. Bylo to často neuvěřitelně náročné a stresující. Troufám si říct, že tehdy jsem si sáhl na dno svých psychických i fyzických sil. Hodně mi pomohlo vytvoření týmu, který se kauze věnoval a stále věnuje.

Máte nějaký zaručený způsob, jak si od práce odpočinout a načerpat nové síly?

Když potřebuji vydechnout, hodně mi pomáhají přátelé, sport nebo cestování.

Najdete si čas i třeba na četbu?

Jsem náruživý čtenář a čtu takřka cokoliv. Nejčastěji před spaním nebo na dovolené. Miluji literaturu faktu, knihy o historii i vesmíru. Mojí velkou vášní jsou pak knihy o historii filmu. Paradoxně detektivky moc nemusím,  výjimkou těch, které napsal norský spisovatel Jo Nesbø. Ty mám přečtené asi všechny.

Jak nejraději trávíte dovolenou?

S manželkou a přáteli. Letos jsem ji pojal klidněji, takže jsem pobyl ve Vysokých Tatrách, na jihu Čech a teď mířím na pár dní k moři do Chorvatska. Poslední roky jsem absolvoval cesty po Albánii a Ukrajině, což bylo náročnější. Dokonalá dovolená je pro mě za minimální čas poznat maximální počet lokalit, ovšem ne jako ve filmu - jestliže je úterý, musíme být v Belgii. Rád bych si ještě procestoval jižní Albánii, fascinují mě tamní antické památky i památky z dob socialismu. V zemi dosud stojí asi dva miliony vojenských bunkrů.

Jakému sportu holdujete?

Dříve jsem se aktivně věnoval badmintonu a také florbalu a zejména k prvně jmenovanému se chci vrátit. Poslední dobou jsem sice sport trochu zanedbával, ale věřím, že už brzy všechno doženu.

Máte nějakou slabost, se kterou bojujete?

Miluji sladkosti. Jakékoliv a v téměř neomezeném množství. Bohužel se to pak projevuje na mé váze. A mou další slabostí je, že jsem oproti mým kolegům daleko víc důvěřivý k lidem okolo, ale pokud už jednou někoho prohlédnu, tak má se mnou velký problém...

Bojujete proti zločinu. Čelil jste už nějakým hrozbám ze strany pachatelů?

Zločinci mě rádi nemají, což považuji za kladné ohodnocení své práce, bylo by špatně, kdyby to bylo jinak. Klasické výhrůžky jsem ale nezažil, to byla taktika používaná spíše tak v 90. letech. Teď mají zločinci, i na Zlínsku, jinou zbraň, a to jsou pomluvy, lži a snaha svého "nepřítele" zdiskreditovat. Tomu čelíme běžně, ale odradit nás to nemůže.

Myslíte si, že jste ve svém oboru dosáhl pomyslné mety, nebo máte ještě další cíle?

Člověk může růst neustále. Teď například pracuji s policejním týmem Tempus, který se zaměřuje na staré odložené případy, nejčastěji vraždy. Moc mě to baví a vnímám to jako velmi obohacující práci. Když se začalo mluvit o vzniku speciálního protikorupčního týmu státních zástupců, hned jsem věděl, že tady by mě to mohlo také naplňovat. Je ale otázkou, jestli nakonec tato jednotka vůbec vznikne. Pokud by ale něco podobného začalo fungovat, nebránil bych se být její součástí.

Jaké je Vaše životní krédo, kterého se snažíte držet?

Snažím se držet slovo. A týká se to i slibu, který dám během své práce třeba protistraně. To je pro mě hodně důležité.