Vzpomenete si na nějaký školní průšvih?

Průšvihů ve škole pamatuji hodně. Chodil jsem do hokejové třídy, kde bylo asi 25 kluků, takže různé rvačky byly takřka na denním pořádku. Naštěstí se všechny tyto boje obešly tenkrát bez újmy na zdraví.

Chtěl byste se do školy vrátit?

Podle mě má všechno svůj čas a já už ze školní lavice vyrostl, takže zpět do školy bych už nešel. A to přesto, že na školní léta vzpomínám rád. Je ale pravdou, že díky své dceři se tak trochu do školy zase vracím, když se s ní učím. Pomáhám jí třeba s matikou, ale musím si od ní vždycky vyptat učebnice a sešity. Mám totiž dojem, že se dnešní děti učí předměty trochu jinak, mají jiné postupy a nechci ji tak těmi svými ještě více zamotat hlavu.

Na co v souvislosti se školou nejraději vzpomínáte?

Protože jsem chodil do sportovní třídy, tak se celá škola neustále prolínala s hokejem. Rád vzpomínám, jak jsme chodili na tréninky a jak jsme měli do sportu obrovský elán. A když se řekne škola, rozhodně si vzpomenu na učitele. V hlavě mi zůstali ti přísní i ti hodní.

Měl jste nějaký oblíbený nebo naopak neoblíbený předmět?

Nikdy jsem nebyl nějaký extra student, ale měl jsem rád třeba přírodopis. Naopak mi absolutně nešla chemie a fyzika. Tyto předměty ve mně vyvolávaly stres. Bylo v nich na můj vkus strašně moc vzorců a pochopení látky vyžadovalo velké šprtání.

A co školní jídelna?

Vím, že mnoho mých vrstevníků má dodnes trauma například z červené řepy, já si s sebou nic podobného ze školní jídelny nenesu. S jídlem jsem nikdy problém neměl a snědl jsem prakticky cokoliv. Vadilo mi ale, jak nás vždycky nutili jídlo dojídat. To byl takový kolorit a doufám, že dnešní děti už nic podobného zažívat nemusejí.

Věříte, že sport posiluje zdraví nebo to vidíte spíše naopak?

To je složité, pohyb jako takový zdraví určitě posiluje a člověku pomáhá. Ve vrcholovém sportu se ale případným zdravotním komplikacím vyhne asi málokdo. Ale na druhou stranu se do vrcholového sportu dostane jen špička těch, kteří v mládí sportu holdovali. A ti pak představují vzor pro mladou generaci, což je nesmírně důležité. Pokud si ale člověk sportem jen udržuje kondici, může s kamarády hrát třeba fotbal klidně i do 60 let a je v pohodě. Na vrcholové úrovni tohle možné není.

Chtěl jste někdy hokej zcela pověsit na hřebík?

Mockrát. V mládí to bylo hlavně ve chvílích, kdy se něco měnilo. Třeba při přechodu do dorostů nebo juniorů. V tu chvíli totiž nebylo jasné, co se bude dít. Jak budou mé výkony v konkurenci dalších vypadat, zda obstojím... Ten pocit nejistoty mi nedělal dobře. No a i později jsem měl několikrát chuť to zabalit. To když se třeba dostavila strašná únava. Naštěstí to odeznělo a hokej hraji pořád.

Co vás po sportovní stránce čeká v nejbližších měsících?

Tak hlavně startuje v září nová sezona. Bude důležité ji dobře začít, aby to nakonec opět všechno dopadlo co nejlíp.