Sraz je v Ludkovicích nedaleko Luhačovic. Přímo u docela pozoruhodné stavby, jíž je na hlavní silnici směrem na Biskupice a Luhačovice torzo mostu, který měl být koncem první republiky jedním z pilířů plánovaného dopravního trolejbusového spojení Zlína s Luhačovicemi. Kvůli válečnému konfliktu ovšem zůstalo jen u hrubé stavby. I dnes ale velmi zajímavé k prohlédnutí. O kus dál je v obci ještě druhé podobné dílo, to už je ovšem skryto mimo hlavní silnice.

Turistickým pochodem po lesní cestě kopírující silnici si to razíme směr Pradlisko a Provodov. Procházíme kolem ne sice velké, ale o to pohlednější ludkovické přehrady. Zastavení i posezení pod ní nám nemůže uškodit. Voda a jehličnatý les skýtají velmi hezkou symbiózu k pokochání.

Kdo má zmíněný košík a houbařský "čich", nemůže nenajít pravé hřiby, bedle, modráky, růžovky, klouzky a další ozdoby předpodzimního lesa. Jen tak, pár metrů od silnice mířící k Provodovu. 

Až dorazíme na kraj téhle vesnice, vyskočíme o pár stovek metrů nahoru, strmé stoupání se vyplatí, za chvíli jsme na známém poutním místě Malenisku. Občerstvení u studánky, případně v místní hospůdce.

Pak se vrátíme dolů a z Provodova míříme na Březůvky. Kdo nesbíral houby, má u silnice jinou, stejně příjemnou možnost. V borůvkové farmě právě vrcholí čas samosběru. Pokračujeme na rozcestí a blížíme se k cíli. Zabočíme doprava a za pár stovek metrů už nás čeká příjemný personál březůvské koliby. Interiér restaurace je naprosto jedinečný, dětem začala škola, tady určitě u vycpaných zvířat získají náběh na jedničku z přírodopisu.

Sedneme na terasu a výhled na dnešní v pořadí už druhou přehradu nás ubezpečí v tom, že kraj pár kilometrů za Zlínem je víc než pěkný a zdejší vycházky nenáročné, ale o to příjemnější.