Na turnajích hraje každý sám za sebe, a i když je to hezké, když třeba nově Karolína Plíšková smete konkurenci v Soulu a jde rychle nahoru, týmový úspěch je něco úplně jiného.

Možná už se to tak nenosí, ale tam se hraje za českou zemi, tedy za lidi, kteří tyhle velké kluky, když byli kluky malými, naučili hrát tenis tak dokonale, že před nimi smeká celý svět.

Zrovna v těchto dnech se pánové Berdych a Štěpánek, hlavní strůjci oněch skvělých daviscupových úspěchů, rozhodují, jak to bude ve světové soutěži dál. Teď jsme díky nim i jejich spoluhráčům na prvním místě světového žebříčku. Už to samo o sobě je doslova senzační. A nabízí se malé srovnání. Pamatujete, když před deseti lety byli naši fotbalisté druzí na světě. Jak jsme to docela normálně brali a doufali, že to tak vydrží napořád?

Kdepak, ani v tenise to nebude nastálo, už proto bude zajímavé sledovat, jak se třeba Tomáš Berdych rozhodne, zda bude v Davis cupu pokračovat nebo ne. Já myslím, že by měl, je na vrcholu sil. A los příštího ročníku se už teď zase jeví jako velmi nadějný. Samozřejmě v silné sestavě.... Takže doba "poberdychoštěpánkovská" má ještě chvíli čas.

O autorovi

Hubert Leč

Sportovní glosátor, který umí tvrdě zasmečovat svými postřehy.