Jak náročná je kondiční příprava v prvoligových Kunovicích oproti interligovému Veselí?

Ve Veselí se vždy začínalo trénovat v červenci a zátěž byla opravdu velká. V Kunovicích se začalo až v srpnu a nebylo to tolik náročné. Je to úplně o něčem jiném. Poprvé po deseti letech jsem si při přípravě nebrala prášky na bolest kolena. Ve Veselí to bylo pravidelné.

Jak Vás přijaly hráčky v Kunovicích?

Myslím, že v ničem nebyl problém. Vesměs se dobře známe, s některými už jsem v minulosti hrávala. Působí tam i moje sestra Eva Romanová a hrající trenérka je Jarka Štěrbová, kterou dobře znám z dřívějšího angažmá v Kunovicích. Kvůli plastické operaci sice ještě nehraje, ale na trénincích se potkáváme.

Kunovice zatím odehrály dva zápasy. Jeden prohrály, druhý remizovaly. V obou jste zaznamenala 15 branek. Nemrzí Vás, že jste nevyhrály?

Hraju už jen pro radost a ne pro výsledky. Mezi mladýma holkama je to fajn, můžu jim poradit a mám jim co předávat. Remíza v Jindřichově Hradci byla dost cenná. Soupeřky s tím vůbec nepočítaly. My jsme ukázaly sílu mančaftu a že jsme schopné uhrát dobrý výsledek, přestože je nás málo.

Jaký je rozdíl hrát interligu a první ligu?

Rozdíl je velký. V interlize jsou úplně jiné podmínky a jde tam hlavně o sílu, fyzičku a rychlost. První liga je pomalejší, a jak už jsem řekla, je to hlavně o radosti. Já sama už nejsem taková rychlá, ale to je věkem. Zatím to v pohodě zvládám, a co neuběhám, to vyvážím zkušenostmi a hlavou.

Poslední roky jste odehrála ve Veselí, se kterým jste získala titul v interlize a stala se mistryní České republiky. Nechybí Vám tým, vyšší soutěž?

Popravdě nechybí. Asi už nastal čas klidu a ve Veselí to neskončilo dobře. Kvůli bývalému trenérovi (Jozef Hanták pozn. autora) se mi tam znechutila vrcholová házená a můj odchod provázely pomluvy a lži. Je škoda, že mi to na konci kariéry tak poškodilo jméno.

Jezdíte se do Veselí alespoň na házenou dívat?

Zatím ani nejsem schopná do Veselí jet. Vůbec mi tam to prostředí nechybí a ani tam nedokážu přijít a dělat, že se nic nestalo. Mám to stále v sobě, a proto se raději pojedu podívat na interligu do Zlína nebo Olomouce. Veselí je pro mě zatím opravdu pasé.

Ve Veselí jste musela trénovat denně, v Kunovicích třikrát týdně. Máte víc volného času, jak ho využíváte?

I když trénuju jen třikrát týdně, v hale jsem skoro pořád. Dcera Lucie totiž taky hraje házenou za mladší žačky Kunovic, takže s ní chodím na tréninky. Navíc šel syn Matyáš letos do první třídy, takže máme hodně práce s prvňáčkem.

Po odchodu z Veselí to vypadalo, že už možná házenou hrát nebudete. Je dobře, že jste úplně neskončila?

Jsem ráda, že jsem s tím úplně nesekla. Myslím, že po těch letech v házené je lepší, když to postupně pomalu vyšumí, než kdybych skončila ze dne na den. To by potom zbytečně moc bolelo. Navíc mě házená stále ještě baví.