Start je v nádherném prostředí u říčky Štávnice, babí léto je v říjnovém hávu přímo neodolatelné, stejně jako dobrý zákusek s kávou v Lázeňské cukrárně. Ale pak hned: pryč s kaloriemi a jdeme...

Začínáme u nejznámějšího pramene, světoznámé Vincentky ve zdejší hale. Svůj název nese od 18. století, hala, kde nejvěhlasnější luhačovickou minerální vodu ochutnáváme studenou i ohřátou, tu stojí už bezmála sedmdesát let. Postavili ji v letech 1947- 48.

V pořád parádní zeleni pokračujeme třeba malým zastavením u zdejšího piána. Vjem přímo dokonalý pak přidá v plné formě prýštící fontána. Pohled přes ní na Společenský dům, zase vizuální zážitek.

U slavného Jurkovičova domu, jednoho z největších luhačovických architektonických skvostů, si prohlédneme opravenou kapli i s unikátním zvonem. Máme-li štěstí, je právě dvanáct a můžeme si vychutnat zvonění.

Pak přeskočíme přes lávku a jsme u Jubilejního pramene, ten je novoučký, otevíral se loni koncem léta. Na odpočinek ještě myslet nemusíme, ale posezení na 14 metrů dlouhé lavici okusíme.

Teď máme srdce největších moravských lázní přímo na dlani. A za zády nejen dvě nádherně opravené vily, ale o kousek dál i další dominantu lázní. Ano, pojďte pro změnu na Ottovku, její altán je také hodně známý.

Pak se vrátíme k ústící třídě Doktora Šťastného, je v rekonstrukci, na to se také podívejte, léta se tu už nic podobného dít stavbařsky nebude. Mimochodem hezký výhled je od pramene, který nese stejný název jako zmíněná ulice.

Odsud si zajdeme pár stovek metrů ke kostelu, další pramen je zasvěcen svatému Josefu.

Až v závěru podzimní procházky se dostane i na ty, kteří si dají rádi do těla. Od největšího lázeňského hotelu Palace stoupáme strmě vzhůru. Krásné vily jsou hodné obdivu, stejně jako samotný cíl naší cesty. Znaveni jen velmi mírně, končíme dalšími loky z posledního dnešního pramene Aloisky v jedné z vyšších partií pořád krásných Luhačovic.