Je situace ohledně nedostatku kvalifikovaných pracovníků skutečně tak vážná?

Statistiky to říkají. Jedenáct průmyslových firem ve Zlínském kraji, které se zapojily do společného sběru dat, dává práci přibližně 12 000 zaměstnancům. Během tří, čtyř let budou na trhu práce hledat asi 1 000 nových lidí s technickým zaměřením. K dispozici jim však bude stěží jen polovina absolventů technických škol, než by ve skutečnosti potřebovali...

Součástí Dnů řemesel byl bohatý doprovodný program, jehož součástí byla třeba i soutěž ve vaření guláše. To ale se strojírenstvím moc nesouvisí.

Zdánlivě ne. Ale chtěli jsme poukázat právě na tu paradoxní situaci. Desítka kuchařů, kteří zde poměřili své síly, byli ve skutečnosti naši zaměstnanci - kováři. Jsou dobrými kováři, proto nás napadlo, že by mohli být pořád i slušnými kuchaři. A do hodiny bylo po guláši z pěti kotlů. Vyučili se na kuchaře, nešlo to v práci v jejich oboru, tak nastoupili k nám. Na kováře jsme si je rekvalifikovali sami.

To asi není úplně snadné?

Nás to stojí zbytečnou energii a peníze, absolventy iluze a čas. Průmyslové firmy musejí nové zaměstnance přeškolovat. Tyto náklady na rekvalifikaci jsou někdy až třikrát větší, než kdyby se mladý člověk přímo vzdělával v oborech, které jsou potřeba. Z pohledu obyčejného rozumu je to holý běs. Ale děláme to někdy i rádi, občas přitom vracíme některé lidi do normálního života. Také proto se tomu spolu s dalšími firmami regionu, Zlínským krajem a Hospodářskou komorou kraje věnujeme a spolupracujeme na tom i s naší novou europoslankyní ze Zlína.

Možná to pro dnešní mladé lidi není právě atraktivní povolání?

Pokud si představíte naši profesi jako chlapa s kladivem v ruce, tak možná ne. Jsme pyšní na naši tradici starého řemesla, ale „kováře" zaměstnáváme dnes stále více jako operátory tvářecích linek. Máme pochopitelně pořád i linky, kde při strojním tváření potřebujeme šikovné ruce a dobrou hlavu i fyzičku. Přímo u operací tváření u nás pracuje jen asi 20% z našich cca 350 zaměstnanců. Asi třetinu tvoří inženýrské a technické profese, přibližně 10% pracuje v administrativě a zbytek v dokončovacích operacích, logistice a podobně. Náš hlavní zákazník je z oboru dopravy. Děláme hodně pro přední automobilky a další hightech průmysl na zajímavých projektech od vývoje přes prototypy k sériové výrobě. Je to vlastně dost atraktivní a zajímavá práce. Průmysl dnes už více přitahuje pozornost mladých lidí, kteří se orientují. Mají u nás větší šanci na zajímavou práci, než sáčkaři s vystudovanými „atraktivními" obory ve světlé kariéře v cool call centrech a u vystajlovaných regálů v supermarketech.

Zajímal jste se Vy sám o kovárenství ještě před založením firmy?

Vlastně moc ne, spíše jen o jeho historii, ta je úžasná. Vystudoval jsem techniku, nejdříve stavebnictví, potom obor metalurgie. Byl jsem dobrovolným členem Technického muzea, učil se trochu řemeslu, formovat a odlévat sochy a podobně. Studoval jsem si trochu počátky průmyslu v našich dějinách, pokoušel porozumět fascinujícímu představení našich předků při odlévání bronzů a kování železa. Nástroje pro ruční kování a technologie lití zvonů se nezměnily po stovky, respektive tisíce let. Před invencí starých řemeslníků můžeme jen zatajit dech. Vděčíme jim fakticky za náš dnešní blahobyt.

Když odhlédneme od strojírenství, čemu se věnujete ve volném čase?

Zajímám se už vlastně skoro jen výhradně o ten blahobyt. Spolupracuji s několika mými kolegy a přáteli na projektu využití zlínského zámku. Provozujeme tam mimo jiné galerii, a tak si tam občas koupím nějakou pěknou knížku, obrázek či plastiku, nebo tam potkám nějaké pěkné lidi. Letos jsem, jak nejspíše víte, pořídil festival dětských filmů, takže mám s časem vcelku slušně vystaráno.