Začínáme v obci s tímto názvem, dostaneme se tam, když odbočíme směrem z Uherského Brodu z hlavního silničního tahu pár kilometrů za Bánovem doprava. Zaparkovat můžeme v obci s mnoha zajímavými usedlostmi třeba u obecního úřadu. Namazat pod koleny a jdeme...

Zastavení první po pár stech metrech na louce, kde si spokojeně hoví desítky mladých jalovic. Jejich poklid přímo svádí k tomu, abychom dnes zvolili pomalejší tempo s větším akcentem na krásy zdejšího kraje. A taky ano, už odtud se nabízí velmi pěkný pohled na nedaleký Mikulčin vrch, vyhlášené místo lyžařů z našeho kraje.

My stoupáme kolem kamenné kapličky až k parkovišti, kde nás sice značky vytvořené místy lidovou dovedností směřují k rozhledně poněkud svérázně, my se ale držíme velmi pěkné asfaltové silnice vinoucí se lesem. Lesem nádherným tvořeným letitými bukovými porosty. Občas se tu objeví bystré potůčky, které panenský ráz přírody jen zvýrazní.

Stoupáme do stále vyšších partií, po nějakých třech kilometrech odbočíme doleva a šplháme po vrstevnicí o něco náročnějším výstupem po kamenité lesní cestě. Už už se zdá, že máme vrchol na dosah, ale pozor, zdání klame.

Jsme u rozcestníku, kde se při odpočinku v lesáckém přístřešku dozvíme, že jsme sice na Lopeníku, ale na Lopeníku zěměpisným označením Malém. Inu, není Lopeník jako Lopeník. Do cíle zbývá ještě 1 a půl kilometru. 

To už jsme přímo na česko-slovenské hranici a při přesném kopírování ještě projdeme lesní partií, tady už vedle statných listnáčů zdobí kraj i modříny a smrky. A když vyjdeme s lesní tišiny, jsme u cíle. Náhorní plošina, posezení na kládách a hlavně, dnes už třetí Lopeník. Zvaný Velký a na něm parádní dřevěná rozhledna s kamenným základem.

Rozhled do kraje nádherný, Slovensko a Morava jako na dlani. Dokonce tu mají i občerstvení, jedna lopenická hořká nemůže uškodit.

Cesta zpět je pak velice pohodová a do Lopeníku, tedy do obce Lopeník, k našemu autu, to mužeme vzít jinudy, třeba přes zmíněný Mikulčin vrch.