"Pamatuji si Roberta ještě z časů, kdy pracoval ve zlínské televizi. Sršel nápady, jako mladíček byl mimořádný talent, který také dokázal zúročit. A co víc, v jeho dvaceti letech bylo až udivující, jak dbal na eleganci. Společenský oblek, to bylo jeho. Klidně v něm vylezl i na strom. Razil heslo: móda - na kameru óda," vzpomíná Vladislav Nadmela, který byl tehdy jeho dvorním kameramanem.

O to více Robertovy přátele a známé překvapil fakt, že se na Hrad vydal ležérně oblečený a pobouřil spoustu a spustu mravokárců. "Fakt jsem se za něho styděl, vyznamenání mu patří jako málokomu, ale to oblečení, to mne udivilo," říká třeba majitel módního salónu Paris-Lešetín Jaroslav Jurýsek, Robertův dobrý kamarád.

Režisér zůstaval dlouho k mediální palbě netečný. Pro Zlin.cz ale učinil výjimku. A jeho vysvětlení je stejně neuvěřitelné jako je pravdivé: "Byl jsem v úterý v podvečer v terénu, čekal jsem až se na pražské Čertovce setmí, potřeboval jsem si udělat obhlídku některých exteriérů pro vánoční televizní film Ježíšek ve Vltavě. Jenže jsem doplatil a ne poprvé na to, že prostě léta odmítám akceptovat změnu času, ke které nedávno došlo. Měl jsem doma na ramínku připraveny tři druhy obleků, černou klasiku, smoking a žena mi také přežehlila žaket, který jsem měl naposledy v tanečních na zlínském hotelu Moskva," vysvětluje režisér, jak došlo k události, která ho vůbec netěší.

Naráz prý v autě uslyšel, že je půl osmé, o hodinu víc, než si myslel. A tak rychle otočil volantem a upaloval na Pražský hrad. "Už se to všechno řadilo, prostě jsem už nemohl jinak," posílá věrným Zlíňanům vysvětlení s tím, že jako důkaz pokory a úcty k místu, z nějž se vydal do velkého světa, předá vyznamenání Za zásluhy do nově vznikajícího muzea zlínských legend.

O autorovi

Jana Pravdová

Mystifikátorka tělem i duší, které není žádná pravda svatá.