Zrovna obědval. "Starají se o nás výborně, to se musí nechat, ale doma je doma, to víte," říká na svůj věk naprosto neuvěřitelně čilý muž, nejstarší občan evakuovaných Haluzic.

"Zažil jsem za války i nálety amerických bombardérů, ale aby létaly střepiny kilometr daleko, to nebylo ani tehdy," vybavuje si události konce druhé světové války i středeční výbuchy muničního skladu.

Razí zajímavou filosofií: "Víte, nikomu nic nevyčítám, jsem smířený se vším. Přežijeme i tuto situaci. Jen je mi líto zvířat, zůstávají doma zavřena, je to hodně stresující i pro ně.

"Mám doma své útočiště, věřím, že se brzy vrátíme domů," dává obce naději i svým mladším spoluobčanům.

O tom, zda se jeho přání splní brzy, anebo si bude muset počkat déle, by měly rozhodnout výsledky pátrání pyrotechniků.

Na čtvrteční večer svolali bezpečnostní experti tiskovou konferenci, o případném ukončení evakuace více než čtyř set lidí se mělo rozhodnout někdy těsně před sedmou hodinou večerní...