Řadu let jste působil jako redaktor ve Zlíně...

To je fakt. Bylo to více než deset krásných let a moc rád na to vzpomínám. Celkově jsem strávil v novinách dvacet let. S médii samozřejmě spolupracuji, ale už to není tak divoké jako dříve, jde vesměs o občasnou externí spolupráci. Momentálně v žádných novinách nejsem, ale to se může klidně změnit...

Zkuste přiblížit vaši poslední knihu Legendy československé populární hudby. Je to skutečně encyklopedie?

Encyklopedií přímo není, protože nezahrnuje všechny legendární zpěváky československé pop scény, ale vzhledem k tomu, že plánuji několik dílů, tak se encyklopedií možná někdy stane.

Je pravda, že tato kniha tak trošku navazuje na vaši předcházející, která vyšla v září?

S mou předcházející knížkou Hvězdy odvedle, ve které jsem připomněl třicet slovenských herců, kteří zanechali stopy v českém filmu, mají Legendy leccos společného. A není to jen podobná grafika či styl. I v Legendách se zabývám slovenskými interprety, kteří byli v sedmé a osmé dekádě minulého století velmi populární v celém tehdejším Československu. Nemyslím tím jenom Mariku Gombitovou, Janu Kocianovou, Marcelu Laiferovou, Karola Duchoně, Oľgu Szabovou nebo Dušana Grúně, ale třeba také Noru Blahovou, Evu Kostoláyniovou a Tatjanu Hubinskou.

Proč ten zájem o slovenské zpěváky?

Chtěl jsem zmapovat scénu, kterou jsem sledoval, a snad nebudu sám, koho to bude zajímat. A navíc jsem po otci poloviční Slovák, na Slovensko jezdím. Mám tam rodinu a přátele i zrovna mezi těmi zpěváky.

Kdo se v knize objeví z českých interpretů?

Z českých pop legend, které už nejsou mezi námi, jsem do ní zařadil zpěváky, jako byli Waldemar Matuška, Jiří Schelinger, Jana Robbová, Valerie Čižmárová nebo Karel Zich. Vedle nich však čtenáři v knize najdou i kapitoly zabývající se kariérou Milušky Voborníkové nebo Heleny Blehárové, velkých hvězd sedmdesátých let. A ze zpěváků, kteří si od těch dob udrželi přízeň širokého publika dodnes, to jsou třeba Karel Gott, Helena Vondráčková, Václav Neckář, Hana Zagorová, Věra Špinarová, Jiří Korn nebo Marie Rottrová. V každém profilu jsem se snažil připomenout všechno, na co fanoušci mohli zapomenout, ale co si třeba rádi oživí. Snažil jsem se být důsledný, a proto jsem do každé kapitoly soustředil i informace typu, jakého festivalu a kdy se ten či onen zpěvák zúčastnil, kdy a s kým natočil tu či onu kultovní desku nebo písničku.

V knize vzdáváte hold interpretům, kteří tvoří historii československé populární hudby v době normalizace, s pietou rozebíráte jejich éru či úspěchy a obraz každého z nich doplňujete i o krátké úryvky z recenzí či názory kritiky či kolegů. Co obrazová stránka knihy?

Hodně pomohl Supraphon, přičemž některé fotografie pocházejí z mého archivu - prozrazují tak můj letitý zájem o tuto oblast. Poměrně dlouho jsem působil jako kulturní redaktor, s mnoha zpěváky dělal rozhovory pro noviny nebo psal recenze na jejich desky do dnes už neexistujících, ale ve své době populárních hudebních časopisů Melodie, Populár nebo Gramorevue...

Stýská se Vám po takzvaných sedmdesátkách a osmdesátkách? Cítíte nostalgii?

Tu dobu si pamatuju, mám ji v sobě stejně jako tu muziku. A jestli cítím nostalgii? Možná trošku, ale nemyslím, že bych se v té době nějak zasekl, samozřejmě sleduju průběžně scénu stejně jako interprety či kapely současnosti.

A nevadilo Vám, že nemálo z těch zpěváků vlastně sloužilo totalitnímu režimu a v zájmu své kariéry hodili přes palubu spoustu svých třeba i talentovanějších kolegů, kteří jen proto, že ruskou okupaci nazvali okupací, nemohli veřejně vystupovat ani nahrávat? Lidé jako Marta Kubišová nebo Bohdan Mikolášek, který měl právě v sedmdesátých letech našlápnuto stát se druhým Černochem, ale režim ho donutil k emigraci. A mnoho dalších. Tyto příběhy Vás neinspirují?

O těchto interpretech bude řeč v mojí příští knize. Máme v plánu udělat Legendy československé pop hudby 60. let, a tam by mělo dojít i na Martu Kubišovou a další. A jinak co se týče pop interpretů, kteří za minulého režimu mohli, tak na to mám svůj názor. Rozhodně si nemyslím, že by zrovna oni některé své kolegy hodili přes palubu, o to se postarali soudruzi a bolševik jako takový. Všichni skutečně nemohli emigrovat a všechny nemohli ani zakázat, zvláště pak ty, kteří slavili úspěchy v zahraničí. Rozhodně si nemyslím, že by sloužii totalitnímu režimu, jen na ně bylo více vidět. Víte, já si myslím že svým způsobem tady "kolaborovala" s tehdejším režimem většina národa, a ten musel držet ústa a krok. Já sám jsem sice nikdy nebyl v KSČ, ale rozhodně si nemyslím, že bych páchal nějaké zlo tím, že jsem tu žil a pracoval.

Vám ale letos vyšla ještě jedna knížka...?

To máte pravdu. V květnu mi u Ottova nakladatelství vyšla knížka o Ivetě Bartošové, je to takový nebulvární pohled na ni. Ivetu jsem znal velice dobře. Před třiceti lety jsem jí v Holešově založil fan klub, léta jsme byli kamarády. Snažil jsem se do knihy dostat především věci, které se jí v kariéře povedly. Napsat o ní knihu ale nebyl můj nápad, ukecali mě v nakladatelství, a já tu výzvu nakonec přijal. Proto je knížka z poloviny hodně vzpomínková - i na fan klub a lidi okolo. Při psaní jsem se tak trošku vrátil i do mého mládí. I v tomto případě byly využity staré fotografie - a já byl v tu chvíli rád, že jsem je před časem nevyhodil.

Říkáte, že je nebulvární, ale předpokládám, že bulvár asi hodně pomohl její prodejnosti. Jak velký je o ni zájem?

To budu vědět až na začátku příštího roku. Ale bulvár této knize žádnou reklamu nedělal. Ten si nadále psal ty svoje články a propagoval jiné knihy o Ivetě od "svých" autorů. Knih o Ivetě vyšlo asi pět nebo šest.

Kromě psaní se už několik let zabýváte také tvorbou černobílé fotografie. Kde jste letos všude vystavoval?

Letos jsem měl čtyři výstavy - v Ostravě, na hradě Karlštejn, ve Zvolenu na Slovensku a v Dobrušce, a bylo to fajn. Bylo to takové turné s výstavou Věčné návraty, která zahrnuje dvě romantické kolekce. Stále mě baví fotit lidi, které stylizuju do různých postav a příběhů. Letos to byl příběh evokující známou pohádku Krásku a Zvíře, který jsem doplnil kolekcí La Divina, což jsou portréty operní divy Lenky Čermákové. V příštím roce chci právě tuhle kolekci představit ve Zlíně.